Zakladatel kulturní antropologie se narodil před 175 lety
Ještě před půldruhým stoletím panovalo v takzvaném civilizovaném světě všeobecné přesvědčení, že Bůh stvořil lidi na celém světě stejně dokonalé. Některé národy naděje svého Stvořitele jaksi nesplnily, pročež se od nich odvrátil a nechal je zdegenerovat do podoby, v jaké je našli bílí dobyvatelé. Jiní národové se v píli, pokoře a pravé víře pinožili tak usilovně, že jim Bůh umožnil se vypracovat a povznést.
Do tohoto všeobecného pocitu nadřazenosti náhle vtrhl neznámý chlapík s názorem zcela opačným: ať už to Bůh či příroda zařídili jakkoliv, člověk vznikl jako primitiv a pak se vyvíjel. Dnešní přírodní, z našeho pohledu zaostalé národy se prostě ve svém vývoji poněkud opozdily. Což buřič také přesvědčivě dokázal. Ale popořádku.
Edward Burnett Tylor se narodil 2. října 1832 na okraji Londýna. Navzdory nepochybnému talentu nemohl coby kvaker nastoupit na univerzitu, proto začal pracovat v rodinné slévárně. To mu nesvědčilo; s příznaky začínající TBC odplul roku 1855 do Latinské Ameriky.
Na Kubě se setkal s bohatým amatérským archeologem a etnologem, rovněž kvakerem, který ho přizval na výzkum toltéckých nalezišť v Mexiku. Tam Tylor našel smysl života ve studiu prehistorických kultur. Mimochodem, právě on dal termínu kultura další význam. Vedle běžně používaného označení pro to, o co se má starat ministerstvo kultury (tedy „to nejlepší“), ji ve své nejslavnější knize (z roku 1871) definoval mnohem šíře (v podstatě jako „všecko“):
„Kultura je komplexní celek, který zahrnuje poznání, víru, umění, právo, morálku, zvyky a všechny ostatní schopnosti a obyčeje, jež si člověk osvojil jako člen společnosti.“ Zjednodušeně řečeno, kultura je souhrn hmotných a duchovních výdobytků určité společnosti v místě a čase; historie lidstva je charakterizována vývojem kultury.
Důkladným srovnáváním si Tylor, ovlivněný Darwinovou evoluční teorií, všiml řady stejných kulturních prvků ve společnostech, které mezi sebou neměly žádné kontakty. To ho přesvědčilo o společném původu lidstva i o tom, že člověk se ve všech kulturách vyvíjí stejně. Lapidárně řečeno, ve stupních divošství (magický typ kultury), barbarství (náboženský typ kultury) a civilizace (vědecký typ kultury).
Náboženství (vyvíjející se od animismu k monoteismu) coby součást kultury pak je etapou evoluce lidského myšlení, která musí jednou ustoupit vědě.
Samozřejmě, že se proti němu vyrojil bezpočet odpůrců („je vůbec možné, aby se velké ,zjevené‘ pravdy křesťanství vyvíjely postupně?“), proto Tylor prorazil napřed v méně předsudečné Americe.
V roce 1871 byl zvolen členem Royal Society, o čtyři roky později obdržel čestný doktorát oxfordské university. Roku 1883 byl jmenován vedoucím univerzitního muzea v Oxfordu a rok na to prvním lektorem antropologie (tehdy tato věda ještě neměla název a říkalo se jí „věda pana Tylora“).
V roce 1896 se, zcela nedotčen vysokoškolským vzděláním, stal prvním profesorem antropologie na téže univerzitě. K osmdesátinám mu byl udělen šlechtický titul. Pamětníci ho líčili jako dominantní přátelskou osobnost nadanou svérázným suchým humorem.
Sir Edward Burnett Tylor zemřel počátkem roku 1917. Rozlučme se s ním výrokem dnes zvlášť aktuálním: „Minulost neustále potřebujeme k vysvětlování přítomnosti a celek k vysvětlení částí.“
