Kouzelníci umí využívat slabin naší pozornosti už po staletí. Vědci se nyní rozhodli využít jejich dovedností a pomocí triků zkoumat, jak fungují poznávací procesy.
Profesionální mágové kombinují na pódiu nejrůznější metody. Někdy si vypomáhají tajnými zařízeními, jako jsou falešné ruce nebo bedny s dvojitým dnem. Součástí jejich triků bývají také optické klamy založené na lomu světla, soustavách zrcadel nebo na přesně promyšleném osvětlení scény. Především ale využívají svých zručných rukou a dokonalých znalostí o fungování lidské psychiky.
„Hlavními nástroji kouzelníků je odvádění pozornosti, vizuální a psychické iluze a tzv. forcing - vnucení či vmanipulování diváka do určité situace,“ uvádí neuroložka Susana Martinezová-Condeová a neurofyziolog Stephen L. Macknik na stránkách časopisu Scientific American. Mizející míček „Iluzionisté často využívají nesouladu mezi tím, co člověk očekává, a co se skutečně stane,“ shrnuje závěry článku profesor Pavel Mareš z Fyziologického ústavu AV ČR. Trvá totiž až sto milisekund, než se zrakový vjem dostane ze sítnice do zrakové kůry a člověk si uvědomí, co vidí. „Při sportu nebo při řízení auta by bylo sto milisekund příliš dlouhá doba, proto člověk předvídá, co se stane,“ vysvětluje profesor Mareš.
Britský psycholog Gustav Kuhn z Durhamské univerzity s kolegy tento mechanismus ověřil jednoduchým pokusem. Dvakrát hodil míčkem, potřetí hod jen předstíral a míček si nechal v dlani. Očima však fiktivní míček stále sledoval. Celých 68 procent diváků tvrdilo, že viděli míček letět i potřetí, než ve vzduchu „záhadně“ zmizel.
Na základě předchozí zkušenosti diváci automaticky předpokládali, že míček letí znovu, a zpětně byli dokonce přesvědčeni, že ho viděli letět. „Nezáleží na tom, co vnímá sítnice, ale na tom, co se odehrává dál v mozku,“ říká Pavel Mareš.
Kuhn zároveň zkoumal pohyb očí diváků a zaznamenával, kam se dívají. Zjistil, že většina nesleduje míček ani ruku, ale pohled házejícího. Když předvedl stejný trik, ale místo míčku sledoval svou ruku, kouzlo tak dobře nefungovalo.
Kouzelníci v těchto případech pracují s naším očekáváním. Není to ovšem jen lidskou záležitostí -úplně stejně reaguje pes, když mu dvakrát hodíme klacek a on ho aportuje. Potřetí stačí hod jen naznačit a pes se automaticky rozběhne.
Neviditelná gorila Další oblíbenou kouzelnickou metodou je odvádění pozornosti. Stačí například uvést na pódium atraktivní asistentku nebo říct vtip. „Humor je naším oblíbeným pomocníkem. Když potřebuji uvolnit pozornost publika, stačí ho rozesmát a na chvíli mám volné pole působnosti,“ píše na stránkách časopisu Nature Reviews Neuroscience iluzionista John Thompson alias Velký Tomsoni.
Náročnější a mezi iluzionisty ceněnější jsou ovšem triky, které se odehrávají přímo na místě, kam se diváci celou dobu dívají. Pracují s takzvanou slepotou vůči změnám. Dnes již klasickým příkladem této slepoty je pokus Daniela J. Simonse z univerzity v Illinois. Dobrovolníci měli počítat, kolikrát si lidé na videu přihrají míčem, a polovina z nich si vůbec nevšimla, že přes celou scénu přešel člověk převlečený za gorilu, uprostřed se zastavil a pěstmi se bil do prsou.
„To je pochopitelně extrémní případ. Ale kouzelníci stejný princip používají méně nápadným způsobem, takže se jim daří ošálit úplně všechny diváky v sále,“ říká neurofyziolog Pavel Mareš.
Využívají přitom naší selektivní pozornosti. Když se soustředíme na jednu věc, nevnímáme věc druhou, přestože proudí stejným smyslovým kanálem - v tomto případě zrakem. Vedle toho kouzelníci pracují také s adaptací našich smyslů -když stejný podnět vnímáme příliš dlouho, přestaneme si ho všímat. Co jsem si vlastně vybral?
Osvědčenou psychologickou hříčkou je také slepota vůči vlastnímu výběru. V jednom experimentu si měli dobrovolníci vybrat, která ze dvou fotografií neznámých žen se jim víc líbí. Pak fotografie nenápadně prohodili, podali dobrovolníkům opačnou fotografii, než si vybrali - a přesto byla zpětně většina z nich přesvědčená, že si zvolili právě tento portrét, a dokonce uměli obhájit, proč si vybrali právě ten. „Fakt, že jim zkoušející podal snímek ze stejné ruky, byl pro dobrovolníky důležitější než samotný obsah fotografie,“ vysvětluje Pavel Mareš. Jde o tzv. psychický forcing neboli vnucování toho, jak se divák ve skutečnosti rozhodl. Podobně fungují také falešné vzpomínky -publikum je zpětně přesvědčeno, že vidělo něco jiného, než co se před jeho zraky ve skutečnosti odehrálo.
Druhou, o něco méně sofistikovanou formou je forcing fyzický - při něm kouzelník nutí diváka k určité volbě například tím, že při ukazování karet nechá jednu vystavenou o něco déle nebo do balíčku 52 karet zamíchá stejnou kartu třeba desetkrát, čímž zvyšuje pravděpodobnost, že si divák vybere právě ji.
Abrakadabra Nicméně to, co odborníky v současné době zajímá nejvíc, jsou triky související s odvedením pozornosti a iluzemi. „Podobně, jako vědci už delší dobu využívají optické klamy a vizuální iluze k výzkumu zrakového vnímání, mohou posloužit také psychické iluze ke studiu naší pozornosti a poznávacích procesů,“ uvádějí Martinezová-Condeová a Macknik.
První výzkumy na toto téma už probíhají. Gustav Kuhn s kolegy zkoumal pomocí magnetické rezonance, které části mozku se aktivují při sledování triku, jenž zdánlivě porušuje přírodní zákony.
Pokračování na straně 30
Vědci hledají inspiraci u kouzelníků
Dokončení ze strany 29
První skupině dobrovolníků pustili video, v němž kouzelník nechá ze svých rukou zmizet míček. Kontrolní skupina zhlédla podobné video, na jehož konci ale zůstal míček stále v rukou kouzelníka. První skupině osob se aktivovaly oblasti související se zpracováním kauzálních vztahů. Právě ty jsou při sledování triků rozhodující. Diváci totiž často chybně odvozují příčiny a následky. Soustředí se na velkolepé gesto nebo na zaklínadlo „abrakadabra“, které je domnělou příčinou zmizení předmětu nebo vyskočení králíka z klobouku. Přitom skutečná příčina zůstává nepovšimnuta.
„Využití kouzel může bezesporu přinést mnoho nových poznatků o fungování lidského mozku,“ říká Pavel Mareš. Martinezová-Condeová a Macknik ve svém článku nastiňují, že když lépe poznáme mechanismy, jak se nechá lidský mozek ošálit, budeme odolnější proti reklamám, politické propagaci a vůbec proti snahám profesionálů vnutit nám své záměry. „Na druhou stranu hrozí nebezpečí, že právě tyto výzkumy dají zmíněným profesionálům účinnější prostředky, než mají dnes,“ upozorňuje profesor Mareš.
„Vědecké zkoumání kouzelnických triků je fascinující záležitost, ale měli bychom se vyvarovat toho, abychom všechny triky a jejich principy do detailu poznali. Byla by škoda připravit se o tajemství, která nás vzrušují a podněcují naši zvědavost a fantazii,“ konstatuje John „Tomsoni“ Thompson.
***
Iluze v laboratoři Kouzelníci už po staletí čarují s naší pozorností a vnímáním. Vědci si nyní jejich metody půjčují a pomocí triků a iluzí zkoumají, jak v mozku probíhají poznávací procesy.
Mozek pod drobnohledem Co se děje v mozku diváka, který sleduje kouzelnický trik zdánlivě porušující přírodní zákony?
Vyberte si libovolnou kartu. Několikrát si nahlas zopakujte, o jakou kartu se jedná. Pak si pečlivě vyberte a zakroužkujte jedno z řady očí pod kartami a podívejte se vlevo dolů na stranu 30.
Výzkumníci dali pokusným osobám vybrat ze dvou fotografií. Pak je nenápadně vyměnili. Přesto dotyčný dokázal obhájit, proč si vybral právě tento snímek - i když si před pár sekundami zvolil ten opačný.
