Přesnou rozlohu a městskou strukturu přístavu Altinum vědci donedávna neznali. Město zaniklo v pátém století nájezdy Barbarů. Protože uprchlíci po jeho zániku založili nové sídlo Benátky o několik kilometrů jižněji, dovolily letecké snímky rekonstruovat starověkou zástavbu Altina v plném rozsahu.
„Unikátnost nálezu spočívá v tom, že je Altinum jediným velkým antickým městem v severní Itálii a jedním z mála v Evropě, které nepřekrylo středověké nebo moderní osídlení,“ vysvětluje jeden z objevitelů archeolog Paolo Mozzi z Padovské univerzity.
Sucho jako pomocník Zaniklý přístav ležící na vnitřním okraji Benátského zálivu přitom pozornosti archeologů dlouho unikal. Kameny a cihly z opuštěných altinských budov posloužily ke stavbě benátských paláců a kostelů. Zbylé ruiny pak částečně zatopila laguna.
Ve dvacátém století sice zemědělci ze zavodněné pevniny vytvořili úrodná pole, archeologické průzkumy se však prováděly mimo původní městské hradby. Vědce totiž od antického přístavu odváděly pozůstatky římských silnic Via Annia a Augusta a etruské svatyně v okolí.
Nový impulz přineslo do výzkumu až katastrofálně suché léto v roce 2007. Vegetace na vyprahlém poli tehdy šťastným leteckým archeologům vykreslila kontury dávného města v netušených detailech. „Tento způsob archeologie není jen otázkou zkušenosti. Stejně velkou roli hraje náhoda a štěstí. Člověk musí být ve správný okamžik na správném místě,“ potvrzuje podařenost nálezu Dagmar Dreslerová, odbornice na krajinnou archeologii z Archeologického ústavu AV ČR v Praze.
Letecké fotografie podrobili italští vědci radiaci nízkého infračerveného pásma, které citlivě rozlišuje zdraví vegetace. Světlejší a tmavší odstíny obilí totiž mohou prozradit obrysy starověkých sídel. „Zahloubené objekty, interiéry, sklepy a jámy se časem zaplní humusem. Rostliny nad nimi přijímají více živin a vláhy. Takové obilí má větší klasy a dozrává později než to, které vyrůstá na zdech zaniklých domů, vysvětluje Dreslerová. „Je třeba znát také vegetační fáze, barva porostů může v každém ročním období i denní době znamenat něco jiného,“ dodává.
Minulost ukrytá v sóji Pole nad starověkým Altinem pokrývá sója a kukuřice. „V českém prostředí jsou pro leteckou archeologii výbornými indikátory obilniny, zejména pšenice a ječmen, kukuřice jen v ojedinělých případech. Dobře se ale osvědčují luštěniny, mezi které patří i sója. Takřka nepoužitelné jsou naopak trávy nebo brambory. Extrémní sucho přišlo tedy v době vhodné kombinace plodin,“ připomíná Dreslerová.
Kanalizace, vodní cesty, městské brány, síť ulic, obydlí s jejich vnitřním členěním, divadla, odeon, amfiteátr, fórum s trhem a bazilikou. To vše dokázala tato nedestruktivní metoda odhalit. Velký kanál rozděloval město a spojoval ho s lagunou na jedné a s řekou na druhé straně. Monumentální stavby lze ze snímků určit do období maximální expanze města, která začala v první století před Kristem. Tehdy přístav zmínil také řecký historik Strabo.
Ani křesťanství však nedokázalo zkázu římského impéria odvrátit. Když počátkem pátého století přišel do Altina první biskup, byla římská města proti nájezdům barbarů bezmocná. Také Altinum vyraboval už v roce 452 Atila, osud přístavu zpečetili o století později Langobardé. Uprchlíci museli hledat nové útočiště. Našli ho o několik kilometrů jižněji a nazvali Benátkami. „Naše data ukazují, jak náročné architektonické prvky Římané úspěšně zvládali,“ říká Paolo Mozzi. „Obojživelné prostředí není vynález středověkých Benátčanů, ale jejich předků. Ti už mnoho století před založením Benátek dokázali vytvořit funkční městské souostroví uprostřed laguny.“
***
Šikovní starořímští architekti
Obojživelné město není vynálezem středověkých Benátčanů, ale jejich starověkých předků. Už Římané dokázali budovat funkční městské souostroví uprostřed laguny. Prokázaly to italskými archeology pořízené
letecké snímky nad poli v místě bývalého starověkého přístavu Altina.
Altinum je jediným velkým antickým městem v severní Itálii, které nepřekrylo moderní osídlení
