Před 175 lety zemřel první termodynamik Francouz Sadi Carnot
KALENDÁŘ VĚDECKÝCH OSOBNOSTÍ A OBJEVŮ
Lazare Carnot byl skvělý matematik a technik (mimo jiné teoretik vodních strojů), přesvědčený osvícenec a bonapartista. Díky svým znalostem se stal hlavním strůjcem vojenských úspěchů Velké francouzské revoluce i prvních vítězství Napoleonových. Za tuto odbornou podporu si vysloužil napřed velmi vysoká politická postavení a potom po restauraci Bourbonů v roce 1815 - vyhnanství. Zemřel v roce 1823 v sedmdesáti letech v pruském Magdeburku.
Lazarův syn Sadi, narozený roku 1796 v Paříži, otcovy geny podědil, tedy přinejmenším ty pro exaktní vědy. V osmnácti vystudoval elitní École Polytechnique, kde tehdy vyučoval výkvět francouzské matematiky a fyziky, pak působil jako ženijní důstojník. Po sedmi letech v armádě a také v reakci na otcovo vyhnanství demobilizoval a začal se věnovat vědě.
Konkrétně řešil otázku, jak ze stroje, který přeměňuje tepelnou energii v mechanickou (tehdy se mu velice výstižně říkalo ohňový stroj), dostat nejvyšší pracovní účinnost. V rámci tohoto problému také jako jeden z prvních na světě změřil mechanický ekvivalent tepla (a to dosti přesně - s chybou minus 13 procent). V roce 1824 vydal Sadi Carnot svoji jedinou písemnou práci - knížku o celkovém rozsahu sto osmnácti stránek s předlouhým titulem Úvahy o hybné síle ohně a strojích vhodných k jejímu vyvolání.
Prozíravě v publikaci píše: „Úplné řešení problému získávání hybné síly z tepla nezbytně vyžaduje studovat jej nezávisle na jakémkoli určitém mechanismu a jakékoli určité pracovní látce a formulovat postup tak, aby platil nejen pro parní, ale pro jakýkoli myslitelný tepelný stroj...“
Pro potvrzení této úvahy vymyslel vratný cyklický proces popsaný veličinami tlak, objem a teplota, při kterém se přenosem daného množství tepla z teplé lázně do chladné získá maximum práce (Carnotův cyklus).
„Hybná síla tepla nezávisí na činitelích užitých k její realizaci; její množství je určeno pouze teplotami těles, mezi nimiž se nakonec přenos tepla uskutečňuje,“ zdůrazňuje Carnot ve svém pojednání. Pro reálné tepelné stroje představuje Carnotův cyklus ideál, k němuž se snaží co nejvíc přiblížit.
Kniha (ve které kupříkladu předpověděl ledničky a motory s vnitřním spalováním) zcela zapadla a zklamaný autor nic dalšího nepublikoval. V roce 1832 prodělal napřed spálu a pak dostal zánět mozkových blan. Oslaben těmito nemocemi, podlehl 24. srpna roku 1832 metle, která se v té době epidemicky proháněla Evropou - choleře. Veškerý jeho movitý majetek včetně písemností byl podle tehdejších hygienických zvyklostí nekompromisně spálen.
Carnotovy úvahy po několika letech zpopularizoval pro laickou i odbornou veřejnost jeho kolega Émile Clapeyron. A v roce 1878 knížku znovu vydal Sadiho mladší bratr Hippolyte. Úvahy se nakonec staly nejen odrazovým můstkem ke druhé větě termodynamické, ale v rukou Carnotových následovníků (v čele s Jamesem Joulem, Hermannem von Helmholtzem, Rudolfem Clausiem a dalšími) základem celé současné termodynamiky.
