Vedle Túrina bledne i Oidipus

Většina světa zná dvě tváře J. R. R. Tolkiena. Jednu tvoří v podstatě komiksový hobit, druhou velkolepě romantický Pán Prstenů. Třetí, nejhlubší a nejdůležitější části díla jsou „staré“ příběhy, z nichž jeden vypráví právě o Túrinovi. Bilbo člověka rozesměje, Frodo dojme, ale oba příběhy mají happy end. Pravda a láska jednou či později zvítězí. Túrinův příběh se téhle iluzi chechtá do tváře. Túrin je asi největší válečník Prvního věku, ale jeho kletbou řízený život je jeden dlouhý řetěz osamocení, křivd a zoufalství. Ať dělá co dělá, zlo jej dostihne a každý hrdinský čin promění v další hrůzu. V oslepení probodne svého nejlepšího přítele a ochránce, nechtěně přivede cizí armády až před skrytou pevnost svých ochránců, a i když na konci života slavně zahubí draka Glaurunga, tohle slavné vítězství je nakonec nejbolestnější. Smrt stvůry sejme šílenství a zapomnění z Turambarovy milované ženy, která v něm pozná svého dávno ztraceného bratra... Mrazí mne i při psaní tohoto sloupečku. Kletbě ani osudu neunikneš. Sobě neunikneš.