Unitáři jsou menší náboženskou společností, která se od katolického pojetí liší především důrazem na individuální přístup k víře. V jejich tradici byl Ježíš Kristus „pouze“ člověkem, jako člověk se narodil a tak i zemřel. Nesdílí tedy víru ani v neposkvrněné početí, ani v jeho zmrtvýchvstání, přesto Velikonoce slaví a tyto oslavy mohou mít různou podobu.
Stejně jako u dalších obřadů nemají ani pro Velikonoce unitáři přesný návod, jak by měly vypadat. „Období Velikonoc, podobně jako čas Vánoc, nabízí mnohé příležitosti, jak je mohou unitáři prožívat. Ctíme osobitost každého jednotlivce a stejně tak je tomu v unitářských obcích, které vzhledem ke složení své členské základny mohou velikonoční čas prožívat a slavit podle toho,“ říká duchovní Petr Samojský.
Může tedy jít o oslavu jarní rovnodennosti či příchodu jara, připomínku některého z velikonočních zvyků a tradic a samozřejmě je možné si vzít inspiraci i z toho, co nabízí křesťanská tradice. Unitáři si tedy také připomínají, že se Ježíš obětoval za ušlechtilý ideál.
Petr Samojský v sídle českých unitářů zapaluje typickou unitářskou svíci.
Současně ale například připomínají, že teprve po mnoha letech bojů a disputací bylo rozhodnuto, že se součástí Bible stanou pouze čtyři evangelia, a to na úkor dalších textů popisujících život Ježíše Krista, které vznikly ve stejné době nebo se našly později. „Nejsme vázáni k tomu, abychom dodržovali staletou tradici církevních koncilů, jež rozhodovaly o tom, který text bude do Bible zařazen, a které určovaly směr křesťanské víry. Jako unitáři jsme vázáni spíš k tomu, abychom zvažovali, hodnotili a přehodnocovali fakta v zájmu pravdy,“ upřesňuje Samojský. A i ve znaku českých unitářů, jehož podoba je inspirována pečetí Jana Amose Komenského, najdeme heslo Veritas vincit, tedy Pravda vítězí.
Podle unitářů mohou Velikonoce oslovit i v dnešní době. Snoubí se v nich mnoho různých lidových tradic a zvyků sahajících dávno do minulosti společně s bohatstvím křesťanské tradice, je to tedy čas, který si zasluhuje pozornost. Dává příležitost zpomalit své tempo života, rozhlédnout se a bilancovat, tedy prožít jej vědomě a prohloubit jej. „Je to krásný příběh, který jde k samotnému jádru lidské naděje. I když třeba všechno je rozdrceno na prach, i když z toho, co bylo, už jen docela málo zbývá anebo vůbec nic, i pak může fénix povstat z popela a duch člověka vstát z mrtvých,“ pokračuje Samojský.
Vzkříšení podle něj nastává během života pokaždé, kdy prolomíme krunýř egoismu a dokážeme obětovat sami sebe, když je toho zapotřebí. Pomoci druhým, podat ruce ke smíru, dělit se s chudými. K tomu je někdy zapotřebí mnoho odvahy a je potřeba se o to neustále pokoušet. Bůh nám v tom bude posilou. Unitáři začali působit již v předválečném Československu, větší počty unitářů žijí v tradičních protestantských zemích, jako jsou Spojené státy americké či Velká Británie.
Najít je můžeme ale také v rumunském Sedmihradsku. K nám se unitářství dostalo ve své ultraliberální a pluralitní formě, kdy je otevřeno vědeckým poznatkům. Podle Petra Samojského jde o pokračování osvícenského konceptu přirozeného náboženství a představuje tak třetí cestu vedle katolictví a protestantismu.
Najít je můžeme ale také v rumunském Sedmihradsku. K nám se unitářství dostalo ve své ultraliberální a pluralitní formě, kdy je otevřeno vědeckým poznatkům. Podle Petra Samojského jde o pokračování osvícenského konceptu přirozeného náboženství a představuje tak třetí cestu vedle katolictví a protestantismu.
