Určení státního svátku a památných a významných dnů jest vždy a všude výrazem a zevním ukazatelem cítění vládnoucí třídy ve státě a vyjádřením před světem, jakého charakteru je státní zřízení – tak začal svou řeč na půdě Národního shromáždění jednoho listopadového dne roku 1951 komunistický poslanec Zdeněk Vácha, toho času zpravodaj zákona o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech.
Nový státní svátek obchodníkům nevadí. Prodejny zůstanou otevřené |
Vácha pokračoval, že zajisté nebylo náhodou, že v době minulé, „kdy katolická církev bojovala o svou světovládu“, byly státem uznávanými svátky vesměs upomínkové dny na církevní události – svátek apoštolů Petra a Pavla, Nanebevstoupení Páně, Všech svatých, Neposkvrněného početí Panny Marie, Velkého pátku atd.
Katolická církev však svůj boj o duše československých občanů prohrála, a poslancům proto jejich kolega-zpravodaj doporučoval lovit inspiraci v jiných než křesťanských vodách. Je asi zřejmé, ve kterých to mělo být. Vácha neopomenul připomenout bolševickou a ještě o více než století starší francouzskou revoluci. Když Vácha domluvil, zaburácel krátký, avšak vydatný potlesk. Nikdo z poslanců neměl proti předloze zákona námitky, a tak se ihned přistoupilo k hlasování – a zákon odhlasován byl. Po pár minutách byl konec.
Právě tohoto listopadového dne, přesně 2. listopadu 1951, se Velký pátek vytratil z kalendáře československých státních svátků. Nahradily jej dny jiné – ty, které lépe vystihovaly cítění vládnoucí třídy, řečeno se Zdeňkem Váchou.
Dále ve čtvrtečních LN najdete:
- Evropa ohrožuje sama sebe. Vymírá
Katolický duchovní a dosluhující plzeňský biskup František Radkovský v rozhovoru pro LN hovoří o symbolice Velkého pátku, o uprchlické krizi či nebezpečí radikalizace české společnosti ze strany populistických politiků.
- Cizinky táhnou byznys s neplodností
Za posledních osm let se počet cizinek podstupujících umělé oplodnění v Česku ztrojnásobil. Lákají je sem nízké ceny a vysoká kvalita.
- Tragická samota divné holky
Snímek Já, Olga Hepnarová je jedním z nejdůležitějších českých filmů za poslední léta. Kvůli svému tématu i díky způsobu, jakým k němu přistupuje.
