Novou zprávu však námořnictvo nevydalo z vlastní vůle, ale na základě žádosti redakce časopisu Nature. Ta se opírala o velmi otevřený britský zákon o svobodném přístupu k informacím platný od roku 2000. Zpráva shrnuje výsledky sledování reakce mořských kytovců na vysílání sonarů při mezinárodním námořním cvičení. Pozorování se týkala především menších druhů patřících mezi vorvaňovcovité.
Podle zprávy neexistují náznaky, že by sonar kytovcům škodil přímo, ale může způsobit změny v chování vedoucí až k uhynutí hlady. Kytovci vydávali během cvičení o 75 procent méně zvuků než během srovnatelného období, kdy byl ve vojenském prostoru klid. Také se přestali potápět za potravou.
Některá fakta byla před předáním novinářům ze zprávy vyškrtnuta, přesto dostupné údaje (např. rozmístění hydrofonů) podle Nature naznačují, že se cvičení uskutečnilo na americké základně AUTEC na Bahamách a účastnily se ho nejméně čtyři hladinové lodě pronásledující dvě atomové ponorky.
Na stejné základně probíhala studie, která může alespoň částečně vysvětlit, co se vlastně s velrybami děje. Její výsledky představili v červnu na vědecké konferenci v Paříži Peter Tyack z Woods Hole Oceanographic Institution v americkém státě Massachusetts. Podle výsledků jeho týmu vorvaňovcovití reagovali na zvuky sonarů stejně jako na zvuky dravců, konkrétně kosatek. Omezení hledání potravy a jiných aktivit je patrně výsledkem stresu z možného nebezpečí.
Podle autorů výzkumu mohou velryby citlivě reagovat jen na určitou podobu sonarového signálu. Otevírala by se tak snad možnost vyřešit spor kolem sonaru ke spokojenosti vojáků i aktivistů.
