Předchůdci dnešních kytovců se v oceánech pohybovali vlnivým pohybem, při kterém jinak téměř nepohyblivé zadní končetiny používaly místo ploutví, dokládá nově zveřejněná studie.
Kytovci se kdysi pohybovali na zemi po čtyřech končetinách stejně jak to suchozemští savci dělají dodnes. Časem se vyvinuli ve specializované mořské tvory, jimž se přední končetiny změnily na ploutve a zadní „odhodili“ úplně. I když se občas stále mezi velrybami rodí jedinci se zakrnělými zadními končetinami. Pochybnosti panovaly kolem průběhu tohoto procesu a především stěžejního bodu tohoto procesu - změny zadních končetin na ploutve, které představují hlavní pohonnou jednotku kytovců.
Změnil to nový objev fosilizovaných částí těla pravěkého kytovce jménem Georgiacetus vogtlensis v Alabamě a Mississippi, který je podrobně popsán ve studii zveřejněné paleontologickým časopisem Journal of Vertebrate Paleontology. Samotné nálezy jsou dílem amatérských nadšenců, kteří zkameněliny objevili v rýze vymleté vodou. Odbornou analýzu provedl tým vedený Markem Uhenem Alabama Museum of Natural History v Tuscaloose.
Původní majitel kostry žil asi před 40 miliony let okolo pobřeží dnešního Mexického zálivu. Druh je známý už delší dobu, například v roce 1983 byla objevena dobře zachovalá kostra objevena při stavbě jaderné elektrárny Vogtle (odtud samozřejmě latinské druhové jméno) ve státě Georgia. Bohužel bez zadních končetin. Jednalo se asi o čtyřmetrového tvora, který se soudě podle zubů nejspíše mohl živit lovem ryb a hlavonožců.
Nově nalezené fosilie tedy vlastně nejsou pro vědu úplnou novinkou, ale doplňují největší „chybu“ předchozího nálezu: patří k nim totiž i ocasní obratle, které mohou objasnit anatomii předka kytovců. Pomáhají tak zaplnit evoluční mezeru mezi druhem Georgiacetus a jeho o dva miliony let mladšími příbuznými, kteří už mají ocasní ploutev.
Analýzy obratlů ukazují, že u druhu Georgiacetus měly jiný tvar než u jeho následovníků: nejsou zploštělé, jako bývají obratle v ocasních ploutvích velryb. Podle Uhena jejich stavba napovídá, že tvor měla ještě funkční zadní končetiny a ve vodě se pohyboval s jejich pomocí.
Nepoužíval je ovšem jako pádla, protože, jak zase prozrazují dříve nalezené exempláře, Georgiacetus neměl pánev pohyblivě spojenou s páteří. Nohy ho tedy nemohly udržet ani na souši, ani se nemohly účinně samostatně pohybovat. Proto se Uhen s kolegy domnívá, že tvor se pohyboval vlněním celého těla a jeho velké zadní končetiny sloužily místo ploutví. Typ pohybu byl tedy stejný jako u moderních kytovců, kteří také využívají pohybu těla ve vertikální rovině.
***
Jak ohnout velryby
Nové, byť jen částečné nálezy osvětlují, jak se velryby provlnily na výsluní evoluce. Poskytují tak odpovědi, které neposkytl ani nejlépe zachovaný exemplář druhu Georgiacetus objevený roku 1983 (vpravo).
