Lidovky.cz: Problematiku energetické krize a její řešení si koaliční vláda Petra Fialy vytkla jako jednu z priorit. Můžeme v oblasti snižování ceny energií najít s Německem společnou řeč?
Určitě. Není to jen klíčová otázka pro Českou republiku, ale přinejmenším i pro všechny členské země EU. Německo k této problematice přistupuje dlouhodobě velmi zodpovědně a – na rozdíl od nás – i s určitým entuziasmem. Víte, Německo má dvě tváře: jednu optimistickou, druhou opatrnou. A v oblasti energetiky se Němci rozhodli být spíše optimisty, byť konečná cena není ještě definitivně stanovena. Nová německá vláda v čele s kancléřem Olafem Scholzem hodlá každé dva roky zhodnotit a zvažovat tempo a intenzitu svých postupů s ohledem na stav domácností a státní kasy. V tom se právě projevuje zase ta německá opatrná tvář.
U nás je to jiné: přistupujeme k tomu primárně opatrně. Nicméně jak se mnohokrát v minulosti ukázalo, ocitneme-li se pod určitým tlakem, nakonec přistoupíme k celkem zásadním rozhodnutím. Vzpomeňme si na devadesátá léta, kdy jsme byli jednou z prvních středoevropských zemí, která se rozhodla nespoléhat jen na plyn a ropu z Ruska.
Abych vám tedy odpověděl: jistě budeme schopní najít s Německem nějaké průsečíky, i proto, že obě země jsou hospodářsky velmi vyspělé, což však s sebou nese i velké nároky na energetiku.
Lidovky.cz: Je tedy Německo připraveno k určitým kompromisům? Narážím například na uznání jádra jako čistého zdroje, za což Česko a také Francie velmi plédují.
Německá strana jistě bude připravená na konstruktivní dialog s námi. My však musíme vědět, co chceme. Musíme mít v ruce i nějaký pozitivní scénář, který německé straně ukážeme. Je možné, že jádro bude konfliktním tématem, byť Berlín odmítá dopředu jakkoli předjímat, zda podá, nebo nepodá žalobu proti taxonomii (systém podpory ekologických investic – pozn. red.). Spíš bude mít tendenci vyjadřovat se k ní politicky.
Předpokládám ale, že Němci nebudou chtít zatěžovat své vztahy zejména s Francií, možná i s celou skupinou států, jež jeví vůči jádru pozitivní vztah. Vedle Francie tím myslím státy střední Evropy, ale i Finsko a Nizozemsko. Jsem přesvědčený, že ustoupí-li Němci v obecném přístupu k jádru, následně budou pečlivě zkoumat přístup zemí, které jádro chtějí. Tedy zda dodržují podmínky, jež budou součástí balíčku a podmínek vzešlých z dohody. Nyní je možná předčasné říci, jak taxonomie bude ve finále vypadat, ale domnívám se, že Němci možná budou obecně pragmatičtí, v detailu však velmi důslední.
Jádro jako čistá energie? V Česku by se mělo slavit, nechápe velvyslanec ve Francii zdejší rozpaky |
Lidovky.cz: Dle nedávného průzkumu pro list Bild am Sonntag zaznamenalo téma ekologie dramatický propad, co se důležitosti v očích německé veřejnosti týče. Zohlední Berlín změnu veřejného mínění?
Do postojů německé veřejnosti se často propisují různé sezonní výkyvy. Třeba dva velmi horké roky, myslím 2019 a 2020, se podepsaly na velkém vzestupu vnímání klimatické agendy. Teď zase máme velmi těžkou zimu a kdo ví, jestli zůstane jediná. Takže to veřejné mínění v Německu je otevřené. Tamní „semaforová“ vláda víc než ta předchozí prosazuje, aby německý leadership pro 21. století měl nějakou vizi. A ta se, což je dáno i generačně, méně opírá o poučování se z minulosti, více míří do budoucnosti. Jestliže předchozí vlády uvažovaly o tom, co prožily dvě tři generace zpátky, tak nynější vláda se projektuje dvě tři generace do budoucna. Z tohoto hlediska je podstatná pozice německých Zelených, kteří říkají, že nepodaří-li se zajistit adekvátní klimatické podmínky pro další generace, tak jsme selhali.
Německá společnost očekává, že její partneři a spojenci, ke kterým Česká republika bez pochyby patří, budou s klimatickou agendou Německu pomáhat. Třeba i konstruktivními debatami o tom, co nám dává a nedává smysl. Německo se totiž na druhou stranu samo trochu děsí představy, že by celá Evropa převzala německý diskurz a všichni jsme se chovali jako Němci. I namixování německé vlády odráží i jistou rozporuplnost německého voliče, který by strašně rád zachránil budoucnost, ale zároveň si není úplně jistý, jestli k tomu má všechny potřebné technologie a dostatečné prostředky.
Lidovky.cz: Jsou běžní Němci připraveni platit za energie více?
Tamní společnost byla dosud ušetřena dramatických nárůstů cen energií i benzinu. Němci jsou zatím schopní vyvarovat se nějakého výrazného cenového šoku.
Máme vztahy jako nikdy předtím, říká nový německý velvyslanec. Podle něj se ale příliš málo Němců učí česky |
Lidovky.cz: Němce, a nejen je, sužují obavy z dalšího vývoje pandemie, a tím pádem se strachují i o vlastní úspory. Jaký krok spolková vláda v této souvislosti chystá? Je v úvaze třeba podpora zvyšování úrokové sazby eura?
To si německá strana nemůže sama dovolit, protože euro je kolektivní měna. Ale debata o tom je. Z některých expertních klubů slyšíme, že eurozóna už není, co bývala. Němci to vnímají, ale uvědomují si, že především je nutné vzpamatovat se z koronakrize a resetovat hospodářství. Potíž je v tom, že se Němci chtěli od roku 2023 vrátit k dluhové brzdě, aby se jim „nerozjely“ veřejné finance a nezačal znovu růst veřejný dluh. Na starosti to má strana liberálů FDP, dost možná tím oslovila i spoustu ne vždy jim nakloněných voličů. Nyní se čeká tlak ulice na liberály, může dojít k velkému tlaku na státní kasu. A pokud jde o německé úspory, vždy okolo nich panovala velká obava, už z dob Výmarské republiky. Vysoká inflace i nezaměstnanost, to jsou staří strašáci, kteří nezemřeli ani teď v 21. století.
Lidovky.cz: Jakou cestu nyní Němci volí při boji proti viru a zejména proti variantě omikron?
Omikron vnímají jako něco, co možná bude znamenat určitý konec pandemie. Ale jakékoli soudy jsou velmi opatrné. Je znát určitá příprava na to, že omikron proběhne, ale je v tom cítit snaha nepřehánět plošná opatření.
Lidovky.cz: Jak německá společnost přistupuje k odpůrcům očkování? Je tolik rozdělená jako kupříkladu v Česku?
Jde o podobný problém jako u nás. S neočkováním se spojily i jiné agendy a formy protestu. Probíhají demonstrace i obléhání bydlišť politiků, v Sasku dokonce chodili se zapálenými loučemi a snažili se vyvolat atmosféru strachu. Je to odsouzeníhodné a odpudivé. Ale mezi neočkovanými tam mohou být i obyčejní občané, kteří už mají všeho plné zuby a brání se tím, že na sebe chtějí upozornit. Mají pocit, že se rozhoduje o nich, ale bez nich. Pandemie už trvá dlouho a osobní i ekonomická situace části Německa je tím postižena do té míry, že jim protest proti vakcinaci možná připadá jako způsob, jak upozornit na to, že se i na ně musí brát zřetel.
Lidovky.cz: Stále platí, že někdejší východní Německo je méně proočkované než západní?
Je to svým způsobem paradox. U všech ostatních nemocí je východní Německo daleko proočkovanější než západní, tedy kromě covidu. Je patrné, že vir je pro určitou část společnosti spíš záminkou, jak vyjádřit obecnější nespokojenost se situací ve společnosti.
Lidovky.cz: Jaký očekáváte kurz zahraniční politiky pod vedením nové ministryně zahraničí ze strany Zelených? Bude její spíše levicová orientace korigována pravicovým koaličním partnerem v podobě FDP?
Nemyslím si. FDP řekla, že nemá o post ministra zahraničí zájem, byť v minulosti byla diplomacie doménou liberálů. Dnes dávají přednost finanční politice. Doba se mění. Možná že jednoho dne si liberálové začnou trhat vlasy, že propásli příležitost, i když v tuto chvíli si myslím, že zahraniční politika je spíše nevděčná agenda. Ona totiž nemá tu tradiční váhu jako před dvaceti třiceti lety, přitom na ni začne dopadat čím dál víc nových problémů globalizovaného světa. Je tady ohrožení ze strany Číny, Ruska, je zde problém Blízkého východu, Pacifiku. To vše může dříve či později svádět k tomu, že do ohnisek problémů budou primárně vysíláni ministři zahraničí, kteří však nebudou mít onu váhu, jakou měl jejich post v minulosti.
Lidovky.cz: Evropě tradičně dominuje francouzsko-německý tandem. Starý kontinent musí dle Paříže hrát velmocenskou politiku. Jak se Němci staví k evropské společné zahraniční politice?
Zahraniční politika bude čím dál tím víc minové pole. Podobně jako čeští politici, jsou i Němci v krizových oblastech rádi a vděční za to, že nejsou exponováni problémům bilaterálně. Německo bude ve většině případů preferovat společný unijní postup i společný atlantický postup. A jistě velký význam přikládají Němci dialogu.
Lidovky.cz: Je pro Němce výhodnější vést se střední Evropou dialog bilaterálně, anebo preferují jednání ve formaci V4, kam vedle Česka náleží Polsko, Maďarsko a Slovensko?
Obojí je dobré umět efektivně využít. Naše nabídka Německu je, že nejsme jen bilaterální partner, ale že jsme připravení budovat s Německem konstruktivní středoevropskou identitu v rámci EU. Pro Berlín je důležité, aby byl ve střední Evropě aktivní, aby jí rozuměl. Bude-li to celé fungovat v rámci formace V4 plus Německo, tak fajn. Řada visegrádských zemí však má své vlastní agendy, i proto není jednoduché nabídnout nějakou koherentní visegrádskou politiku. Ale platí, že bychom o to měli usilovat.
Lidovky.cz: Má Německo nějaké konkrétní očekávání od českého předsednictví v Radě EU, jež se odehraje v druhé polovině roku?
Německo bude připravené nás podpořit, už nám to několikrát dalo jasně najevo. Pro Němce je důležité, aby naše předsednictví proběhlo konstruktivně a v rámci hledání nějakých nosných kompromisů, abychom byli úspěšní. V minulosti to bylo tak, že ať už měl předsednictví kdokoli, na politické úrovni nakonec vždy pomohla Angela Merkelová. Vytvořila jakýsi kompromis shora. Naše předsednictví bude bez Angely Merkelové a možná tam, kde ona pomáhala Evropské komisi, budeme muset kolektivně zaskočit. Věřím, že se nám coby koordinátorům v době předsednictví podaří přivést EU k dobrým kompromisům. Nakonec se ukáže, že všichni chceme totéž: bezpečí a zabránit nějaké klimatické katastrofě.
