Večernice je nápadná již za soumraku, ve druhé polovině měsíce dokonce dosáhne maximální jasnosti -4,6 magnitudy. V dalekohledu se přitom Venuše zobrazí jako úzký srpeček v průběhu týdnu s pozvolna rostoucí úhlovou velikostí. V pátek 27. února dokonce v těsné blízkosti planety zahlédneme Měsíc krátce po novu. Kdybychom se v té době nacházeli mezi Jižní Amerikou a Antarktidou, viděli bychom, jak náš nejbližší kosmický soused Venuši nakrátko zakryje.
Planeta Saturn se nachází na rozhraní souhvězdí Lva a Panny, kde se během února pohybuje také kometa C/2007 N3 Lulin. Ta by mohla být jako slabá skvrna viditelná i pouhým okem.
Při pohledu dalekohledem však proti minulým letům zjistíme, že Saturnovy prstence nejsou nijak nápadné. Rotační osa planety je totiž vůči rovině ekliptiky, ve které se pohybuje Země kolem Slunce, skloněna pod úhlem 27 stupňů. Proto můžeme sledovat, jak se při oběhu kolem Slunce pozvolna mění rozevření prstenů a přesně z boku se na ně podíváme už 4. září 2009, kdy jejich rovina projde Zemí.
Vůz tažený koňmi, nebo obyčejná naběračka?
Kdo a kdy vymyslel označení Velká medvědice, již nezjistíme. Faktem ale je, že medvěda ve stejné části nebe „viděli“ nejen Babyloňané, ale také američtí indiáni a kočující národy Dálného východu. Je tudíž pravděpodobné, že původ tohoto označení je pozůstatkem z doby kamenné, kdy se před více než dvanácti tisíci roky lidé poprvé začali dívat na hvězdnou oblohu. Právě v té době totiž nastalo rozsáhlé stěhování národů, během kterého pralidé migrovali z Evropy, přes Sibiř a Beringovu úžinu na americký kontinent.
Stejně tak si řada národů všímala i sedmi jasných stálic, které tvoří „jádro“ Velké medvědice. Vůz tažený koňmi si zde „načrtli“ obyvatelé Mezopotámie a Irové jej rovnou přiřadili „Kočáru krále Davida“, jednoho z prvních vládců zeleného ostrova. V 19. století se v astronomických knihách vydávaných v Severní Americe objevilo i další alternativní označení: pánvička nebo naběračka.
Téměř mystické je, že stálice Velkého vozu mají společné nejen pojmenování, nýbrž i původ. Valná většina pozorovatelů považuje za nejbližší otevřenou hvězdokupu Hyády, které tvoří jednu z dominant souhvězdí Býka.
Ve skutečnosti je však nejbližším takovým útvarem „Kupa Velkého vozu“, odborně označovaná jako Collinder 285. Je natolik blízko, že Slunce leží na jejím okraji. Doslova a do písmene touto blízkou hvězdokupou prolétáme. Slunce je však mnohem starší, takže do systému nepatří.
***
Mapka zobrazuje hvězdnou oblohu začátkem února ve 21 hodin, v polovině měsíce ve 20 hodin a koncem února v 19 hodin středoevropského času. Při pozorování držte mapku nad hlavou tak, aby k zemi směřovala ta světová strana uvedená na okraji, ke které stojíte čelem. Hvězdy zakreslené u okraje mapky uvidíte před sebou, hvězdy poblíž středu máte přímo nad hlavou a hvězdy u protějšího okraje můžete spatřit za sebou. Na obloze se lze orientovat podle nápadných skupin hvězd, které jsou pro přehlednost spojeny čárami. O souhvězdí ale nejde - těmi se v astronomii myslí pevně stanovené části oblohy. V mapce není vyznačen Měsíc, jehož poloha se každý den mění. Vlivem otáčení Země se souhvězdí pohybují rychlostí 15 stupňů za hodinu od východu k západu. Stačí proto mapu pootočit o patřičný počet stupňů (délka a směr pootočení jsou vyznačeny šipkou). Například začátkem února ve 22 hodin pootočíme mapu o 15 stupňů.
Pohled na oblohu směrem na západ, kde lze 27. února večer pozorovat přiblížení Měsíce k Venuši. Velikost obou těles sluneční soustavy je výrazně zvětšena.
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
