Belgická justice znovu otevře proces, v němž čtyři barmští uprchlíci žijící v Belgii obvinili olejářskou společnost Total z účasti na zločinech proti lidskosti. Případ se datuje do roku 2002, tehdy však belgický soud prohlásil, že mu nepřísluší rozhodovat o žalobě cizinců. Mezitím ale jeden z Barmánců získal belgické občanství a Ústavní soud prohlásil, že cizinec se statusem uprchlíka má podle mezinárodních konvencí stejná práva jako Belgičan. Žalobou proti Totalu se tudíž zdejší justice může zabývat a do měsíce bude jasno, jakému soudu a v jakém rozsahu kauza připadne.
Barmánci viní Total, že vojenské juntě v devadesátých letech „finančně a logisticky“ pomáhal v otrocké práci, deportacích, mučení a popravách lidí, kteří stavěli plynovod na jihu země. Podle nich tak společnost nese spoluzodpovědnost za zločiny proti lidskosti. Dva ze čtveřice Barmánců nastíněné peklo přežili a slibují přinést nelichotivé důkazy o počínání Totalu v Barmě.
Firma na obnovení procesu reagovala prostým prohlášením, že vzala věc na vědomí; v Barmě funguje od roku 1992 a dodnes je tu jedním z největších západních investorů. Francouzské a belgické lidskoprávní organizace s přibývajícím násilím v zemi a rozšiřováním sankcí tlačí na odchod Totalu z Barmy, ale zatím marně.
Paralelně s oznámením justice se ozvali dva ministři federální vlády a chtějí po premiérovi, aby ukončil smlouvu s Totalem, který je exkluzivním dodavatel benzinu pro belgickou státní správu. Končící Guy Verhofstadt slíbil, že se na smlouvu podívá, a v mezičase se připojil ke svým kolegům v jejich rozhodnutí přestat používat vládní benzinové karty Totalu. K bojkotu firmy vyzývají také poslanci ze sousedního Nizozemska, kde má francouzský Total, byť v menší míře než v Belgii, také významný podíl na dodávkách energie.
Proč to všechno? Protože jde o jedny z mála efektivních odpovědí svobodného světa na teror, který se odehrává dva kroky od míst, kam si Evropané hojně jezdí odpočinout na dovolenou. Mezinárodní intervence v Barmě není - zatím - možná a prohlašovaná solidarita s rodinami zabitých mnichů trvá právě tu jednu minutu, co je prohlašována. Stažení svých firem z Barmy a zavření dveří před těmi, které tamní junta živí, je minimum, co by měly a mají evropské státy udělat. Barmskou juntu to sice nepohřbí, ale Západ si aspoň zachová rovnou páteř - mimo jiné před těmi, jimž poskytuje politický azyl a nabízí služby svojí justice.
O autorovi| Kateřina Šafaříková stálá zpravodajka LN
