PRAHA Byli hrdiny národa. A pak stanuli před soudem. Přesně před šedesáti lety, 6. října 1950, začal vykonstruovaný politický proces s hokejovými mistry světa, po kterém jedenáct šampionů z roku 1949 skončilo za mřížemi. Augustin Bubník (81) je posledním potrestaným hráčem, který žije v Česku.
* LN Můžete vzpomenout, jak probíhal proces?
Strašně. My jsme si s klukama pořád říkali, že nás odsoudí tak za výtržnost nebo snad pobuřování, jenže to bylo úplně jinak. Proces pojmenovali Modrý a spol. První den jsme vypovídali Boža Modrý a já, druhý den ostatní. A bylo to rychlé.
* LN Vám a Bohumilu Modrému dokonce navrhovali trest smrti. Jak vám v tu chvíli bylo?
Nechtějte to vědět, byla to hrůza. To jsme si vůbec neuměli představit. Potom to dopadlo jinak. Nás pět, co dostalo přes deset let, se hned odvolalo k Nejvyššímu soudu. Ten zasedal 22. prosince, představte si, dva dny před Vánocemi! Na ten den jsme čekali na Borech.
* LN Brali jste pak cestu do Prahy jako určité vysvobození?
Taky a pořád jsme měli naději. Do Prahy nás vezli vlakem v poutech jako zločince. Na nádraží v Praze jsme šli kolem vládního salonku a hořce se smáli, že nás tam loni vítali jako mistry světa. Na Pankráci soud tresty potvrdil, což byl konec.
* LN Je asi zbytečné ptát se, jak se mladý člověk v tu chvíli cítí...
Příšerně, byla to bezmoc. Bylo mi dvaadvacet, byl jsem nejlepším ligovým střelcem, s ATK mistrem ligy, mistrem světa, měl jsem olympijské stříbro, sportovní plány, a pak taková rána. Pak už přišel Jáchymov, kde jsme museli pracovat.
* LN Nutili vás?
Nebylo třeba. Na tom totiž záleželo, aby nám jednou za tři měsíce povolili návštěvy rodin. Ty se odehrávaly v kójích přepůlených drátěnými sítěmi - z jedné strany já, z druhé rodiče. A jak se strážníkovi nelíbilo nějaké slovo, návštěva skončila.
* LN Udržovali jste si i přesto nějakou naději?
Bez té by to nešlo. Pořád jsme věřili v nějakou amnestii nebo paradoxně i ve válku, o které se tehdy pořád mluvilo. Ale pobyt nám zpestřovalo neustálé stěhování z tábora do tábora. Pokaždé se totiž rozkřiklo, že jsou tam mistři světa, a hned jsme byli středem pozornosti.
* LNA když v lednu 1955 přišla Zápotockého amnestie?
Kdo by nebyl rád? Já šel hrát ligu do Brna, kde byli i Vašek Roziňák a Pepa Jirka, co byli taky potrestaní. Jenže došlo k průšvihu v Praze při utkání se Spartou. Lidi nás začali oslavovat, zápas se nedohrál, estébáci nás odvezli a lidi zdemolovali halu. Tak nám zakázali první ligu. Ale za dva roky přišli zlatí Slováci, hrál jsem ligu za Slovan. Ale do reprezentace jsem už nesměl.
* LN Jste jediný, kdo z nespravedlivě potrestaných hráčů ještě žije. Je vám smutno? A cítíte hořkost?
Jediný nejsem, Vláďa Kobranov žije v Curychu, je po operaci srdce. Jinak jsou všichni v hokejovém nebi a smutno mi občas je. Hořkost cítím, ne zlobu. Kéž by se na všechny, co nás týrali, poukázalo. Ti, co žijí, si v klidu užívají důchodu.
* LN Hospodský z restaurace U Herclíků Mojmír Ujčík dostal tři roky. Ani on už nežije?
Bohužel ne. Ale když mě pustili, byl jsem mu na svatbě, potom jsme se scházeli dlouhá léta. Jako s ostatními.
***
HOKEJOVÝ PROCES Z PADESÁTÝCH LET
* Pro československý hokej to byla obrovská sláva. Reprezentace vybojovala tituly mistrů světa v letech 1947 a 1949. Slavné utkání světového šampionátu ve Stockholmu s Kanadou vyhráli Čechoslováci 3:2 až brankou Stanislava Konopáska z 57. minuty. Nejen on ale o rok později putoval do vazby.
* Obhájovat zlaté medaile mělo mužstvo po roce v Londýně. Odlet byl naplánován na 11. březen. Komunisté ale rozhodli, že se nikam nepoletí. Ani po dvou dnech, na kdy byl odlet odložen kvůli vymyšlené zprávě o neudělení víz redaktorům rozhlasu.
* Naštvaní hokejisté se 13. března sešli v restauraci U Herclíků u Národního divadla. „Začalo se nadávat a náhle se strhla mela. Již před vstupem do hospody tam na nás čekali dva estébáci,“ popisoval v minulosti události jeden z hokejistů Antonín Španinger. Komunisté podezřívali hráče z možné emigrace.
* Zatčení strávili ve vazbě několik měsíců a 6. října 1950 začal vykonstruovaný a tajný soudní proces. Jedenáct hráčů bylo odsouzeno za vlastizradu a špionáž. Prokuratura prý dokonce původně požadovala pro Augustina Bubníka a Bohumila Modrého trest smrti. Modrý se přitom ještě před odjezdem vzdal reprezentace a v inkriminované době s hráči v restauraci vůbec nebyl. Přesto dostal jeden z nejpopulárnějších hokejistů té doby nejvyšší trest.
* Milost hokejistům udělil 13. ledna 1955 nový prezident Antonín Zápotocký. Většina z nich se už k aktivnímu hokeji nevrátila. Modrý zemřel v roce 1963, v 47 letech. Na jeho zdravotním stavu se silně podepsala práce v jáchymovských uranových dolech.
* Tresty: Bohumil Modrý 15 let, Augustin Bubník 14 let, Stanislav Konopásek 12 let, Václav Roziňák a Vladimír Kobranov 10 let, Josef Jirka 6 let, Zlatomír Červený 3 roky, Jiří Macelis 2 roky, Antonín Španinger a Přemysl Hajný 1 rok, Josef Stock 8 měsíců. Hospodský restaurace U Herclíků Mojmír Ujčík 3 roky. Všem byl navíc zkonfiskován veškerý majetek. Jediný, kdo nebyl odsouzen, byl tehdejší kapitán Vladimír Zábrodský. O jeho roli v případu se dodnes spekuluje.
