LUDMILA FORMANOVÁ komentuje šampionát pro LN dvojnásobná mistryně světa
Včera večer, než jsem ulehla do postele, jsem si nařídila budík, aby mě před třetí hodinou ranní vzbudil na stovku, první disciplínu desetiboje. Myslím si, že se na příští dva dny hodně českých fandů těší. Věřím zároveň, že Roman Šebrle udělá vše proto, aby konečně na mistrovství světa získal ono vytoužené zlato. Četla jsem některé jeho rozhovory z Japonska a vím, že v posledních hodinách trochu šetřil slovy.
Nemyslím si ale, že to dělal proto, že nechtěl mluvit o svých eventuálních problémech či ztrátě formy. Jen si vzpomeňte na mítink v Götzisu. Trápila ho před ním viróza a novinářům se s problémy klidně svěřil.
Takže bych se spíše přiklonila k variantě, že je na tom Roman dobře, zdravotní problémy ho netíží a věří si. Mám zprávy i od jeho manažera a vím, že při odletu do Japonska byl skutečně v naprosté pohodě, z tréninku měl dobrý pocit a drželo mu zdraví.
Před mistrovstvím světa nepodcenil absolutně nic, ani aklimatizaci; i proto přiletěl do Japonska s určitým předstihem.
Škoda jen, že po jeho boku nemůže závodit Tomáš Dvořák. Ten naopak v pohodě na mistrovství určitě necestoval, protože ho bolela pata. Šampionát v Ósace ho zcela jistě lákal, vždyť možná letěl na svoje poslední mistrovství světa. Limit měl splněný a na mítincích v Götzisu a na Kladně vypadal docela dobře, takže proč ne. Touha zazávodit si asi v jeho případě nakonec převážila nad jeho problémy.
V Ósace se ale jeho zranění bohužel nelepšilo, takže si myslím, že Tomáš v dané situaci udělal dobře, že do závodu nenastoupil. I já ze svých zkušeností ze Sydney vím, že mnohem těžší je odstoupit přímo v průběhu závodu.
Ale abych nemluvila jen o desetibojařích. V pátek máme ve hře i několik dalších výborných atletů a atletek. Takže se doopravdy dost těším, Jen zatím ještě nevím, jak všechno stihnu a sladím s povinnostmi, které mě doma čekají...
