Lidé kolem ruského prezidenta Dmitrije Medveděva jsou frustrováni, že premiér Putin ještě jejich šéfa (po osmnácti měsících od zvolení) nenechal pořádně zavládnout, píší ve Wall Street Journal Paul J. Saunders a Dimitri K. Simes z Nixonova centra. Pořád se mu třeba nepovedlo obměnit Kreml, má tam úředníky zděděné po Putinovi, včetně šéfa administrativy Sergeje Naryškina.
Mezi novodobými kremlology budí zájem čerstvá analýza ekonoma Igora Jurgense, šéfa moskevského Institutu pro moderní rozvoj. Prezidentovi doporučuje, aby si vytvořil vlastní, paralelní „vertikálu moci“.
Časopis Spiegel má s Medveděvem rozhovor, kde chce ukázat jeho sympatickou tvář. V době pádu Berlínské zdi nebyl důstojníkem KGB, ale asistentem na právnické fakultě a podle svých slov poslouchal The Scorpions. Na rozdíl od Putina si nemyslí, že rozpad Sovětského svazu byl největší geopolitickou katastrofou 20. století (sice „patří mezi nejdramatičtější“, ale druhá světová válka a ruská revoluce 1917 měly podle Medveděva víc mrtvých).
Ale když dojde na sousední státy, „hodný car“ končí s úsměvy. Medveděv stáhl velvyslance z Ukrajiny a nevrátí ho tam, dokud bude prezidentem „protiruský“ Viktor Juščenko. Když Spiegel připomíná korupci a vraždy novinářů a obhájců lidských práv, Medveděv ani nemrkne: „Nevidím žádné velké rozdíly v úrovni svobody a lidských práv, zvlášť ve srovnání s novými členy EU. Pokud jde o politickou kulturu a ekonomický rozvoj, nejsou ani o chlup lepší – ale jsou malí a vykládají, jakým hrozbám musejí čelit...“ Mluvíte o Polsku a Pobaltí? Medveděv to nepopírá: „Rozdíl mezi nimi a Ruskem je v tom, že jsme velcí, velmi velcí, a máme jaderné zbraně.“ *** Blog Watchdog, který si píší redaktoři Radia Svobodná Evropa, má 11. listopadu rutinní zprávu: v Íránu právě popravili 28letého kurdského aktivistu Ehsana Fattahiana. Jednal prý proti národní bezpečnosti, protože měl údajně vazby na ozbrojenou opoziční skupinu. Rozsudek je už od pohledu vskutku věrohodný: v první instanci dostal Fattahian deset let, při odvolání trest smrti.
Týž den blog Transmission, rovněž na stránce RFE, popsal demonstraci „teheránských žen“ před britskou ambasádou. Spolu s milicemi Basídž žádaly vydání lékaře Araše Hedžázího. Při červnových protirežimních demonstracích se marně snažil zachránit postřelenou dívku Nedu (její tvář tehdy vyšla v novinách po celém světě, lékař dosvědčil, že ji zabily milice). Dnes Hedžází studuje v Británii; demonstrantky křičely, že vrahem je on.
*** Časopis exilové barmské opozice Irrawaddy rozebírá naděje, jež vzbudila návštěva náměstka americké ministryně zahraničí Kurta Campbella. Naposledy byla v Barmě tak významná americká persona v roce 1995 (tehdejší velvyslankyně u OSN Madeleine Albrightová po setkání s internovanou vůdkyní opozice Su Ťij řekla, že na ni „žádná lidská bytost neudělala tak imponující dojem“). Obamova vláda v září prohlásila, že s barmskou juntou zkusí jednat.
Zástupce šéfredaktora Irrawaddy Kyaw Zwa Moe míní, že junta by si přála uznání voleb, které budou napřesrok, a uvolnění mezinárodních sankcí, ale zatím za to nic nenabízí. Profesor asijských studií David I. Steinberg z Georgetownské univerzity skepticky píše tamtéž, že Barma je pro Obamovu vládu „butikové téma“. Rozuměj: módní, zajímavé, jenže jen doplňkové.
*** Rok 1989 nebyl vítězstvím Západu, ale koncem jeho dominance a návratem Asie, raduje se v International Herald Tribune Kishore Mahbubani, děkan Fakulty veřejné správy na singapurské Státní univerzitě.
Podle něj vidíme v Asii modernizaci a přitom „odzápadňování“ kultury: „Některé asijské společnosti uspěly, protože konečně pochopily, vstřebaly a zavedly sedm pilířů západního vědění. Konkrétně svobodný trh, vědecké technologie, meritokracii (odměňování úspěchu), pragmatismus, kulturu míru, právní stát a vzdělanost. Všimněte si, co ve výčtu chybí: západní politický liberalismus.“ Západ podle něj ztratil morální autoritu (po Guantánamu) i ekonomickou reputaci (po nynější krizi).
Ne nadarmo Mahbubaniho fakulta nese jméno Lee Kuan Yewa, 86letého tvůrce singapurského režimu pořádku a autority. *** Po výběru zpráv z neliberálních krajů aspoň tečka od starého západního mistra. Spiegel má rozhovor s Umbertem Ecem, který otevírá v Louvru výstavu o seznamech coby počátcích lidské kultury.
Eco zasněně říká, že má doma 70 metrů dlouhou chodbu s padesáti tisíci svazky, kam si chodí přemýšlet. Sekretářka mu chtěla udělat jejich seznam, zkatalogizovat je, ale mistr si to nepřál – takto si aspoň musí pamatovat, kde co najde. „Kultura neznamená vědět, kdy zemřel Napoleon. Kultura znamená vědět, jak to do dvou minut zjistit.“ No ano, lze to najít v Googlu, říká otráveně, ale u internetu jeden nikdy neví.
Přidává tip učitelům: „Řekněte studentům, ať si vyberou jakékoli téma, německou historii nebo život mravenců, a projdou 25 různých webů. Pak ať řeknou, který má dobré informace.“
***
ROZCESTNÍK Umberto Eco ve Spiegelu: „Kultura neznamená vědět, kdy zemřel Napoleon. Kultura znamená vědět, jak to do dvou minut zjistit.“ No ano, lze to najít i v Googlu, dodává starý mistr otráveně.
