Zpráva o průběhu ocenění lidí ke Dni veteránů mne zvedla ze židle a nevěřil jsem svým očím. Dnes a denně jsem konfrontován s tím, jak se naše společnost vyrovnává s minulostí pod heslem „nejsme jako oni“.
Mezi třiceti šesti „veterány“ oceněnými nejvyšším resortním vyznamenáním ministerstva obrany záslužným křížem je mimo jiné soudruh, nepochybně veterán třídního boje, plukovník ve výslužbě Vladimír Mochal. Nepochybuji o tom, že tento bývalý politický pracovník Československé lidové armády (ČSLA) a absolvent té správné vysoké školy (titulem RSDr. se dnes kupodivu nechlubí) je pravou rukou paní Anděly Dvořákové a ona je původcem návrhu na vyznamenání.
Tento bývalý vedoucí Večerní univerzity marxismu-leninismu a dlouholetý normalizační předseda kontrolní a revizní komise KSČ u 3. divize PVOS v Žatci, nositel Řádu rudé hvězdy, je tím, kdo byl přímým původcem vypořádání se s „kontrarevolucí“ u divize, podle pokynů KGB. Je také původcem mnoha lidských tragédií. Za příklad nechť slouží letecká sebevražda majora Maláta, bývalého pilota leteckého pluku v Žatci, po jeho vyloučení z KSČ a vyhození z armády, a další předčasná úmrtí pronásledovaných. Dnes je jasné, proč byl patnáct let nepostradatelnou pravou rukou v sekretariátu ÚV Českého svazu bojovníků za svobodu jako obhájce komunistů.
Trestuhodný přístup
K ocenění s. Mochala mohlo dojít jen trestuhodným přístupem těch, kteří návrhy na ministerstvu obrany, personální sekci, zpracovávali a odůvodňovali pro ministryni Vlastu Parkanovou. V čele této sekce stojí dvouhvězdičkový generál V. Lavička, který v ČSLA byl dlouholetým kádrovým pracovníkem komunistické kontrarozvědky... Stačilo, aby si odpovědní pracovníci sekce nechali k návrhům na vyznamenání předložit osobní spisy navržených bývalých vojáků z povolání, protože jsou v příslušných archivech vedeny, a to dokonce i u ministerstva obrany.
major v. v. Josef Bíža, Žatec
