Větrné elektrárny zatím připomínají ze všeho nejvíc velké hlučné větrníky, které narušují vzhled krajiny. Technici a konstruktéři však vymýšlejí i jiné podoby a velikosti těchto zařízení.
Balon větrník
Jednou z možností je umístit větrníky „na nebe“. S tímto nápadem přišel Fred Ferguson, který vymyslel generátory Magenn Power Air Rotor System (MARS) a založil firmu Magenn Power na jejich výrobu.
MARS je vlastně válcový balon (rotor), který se otáčí podél horizontální osy - tyče, na jejíchž koncích jsou upevněny lopatkovité větrníky coby stabilizátory.
Balon je plněný heliem a vznáší se ve výšce 120 až 300 metrů. K zemi jej kotví kabely, uchycené na ose mezi balonem a větrníky, aby nebránily rotaci. Kabely zároveň odvádějí generátorem vyrobenou elektřinu dolů na zem do sítě.
Tato větrná elektrárna může normálně pracovat při rychlostech větru od jednoho do 28 metrů za vteřinu. Otáčí se i při nižších rychlostech větru. Efektivnost tohoto zařízení má být až padesát procent.
Společnost Magenn Power plánuje příští rok zahájit sériovou výrobu MARS větrných elektráren o výkonu 10 kW. Zatím ale nesdělila, s jakou životností svého zařízení počítá.
Elektrárna na střeše
Australan Graeme Attey z města Fremantle zkonstruoval zase úplně nový typ domácí větrné elektrárny, kterou lze jednoduše namontovat na střechu domu. Zařízení má tvar válce s půlmetrovým průměrem a dlouhého jeden metr. Tyto rozměry umožňují podle tvůrce umístit elektrárničku prakticky na jakýkoli dům, aniž by narušila jeho vzhled nebo panorama okolní krajiny.
Stejně jako velké větrníky přitom pracuje na principu, že vítr točí lopatkami generátoru. Zde však jde o malé lopatky, vydávající při otáčení jen malý hluk. Attey počítá, že spolu s jeho elektrárničkou bude dům vybaven i solárními panely. Tyto dva zdroje energie by podle něj minimálně v Austrálii měly zcela postačit k samozásobení rodinných domů.
Pokud bude jeho domácí elektrárna laciná, může to být dobrá cesta, jak v některých vhodných lokalitách ušetřit neobnovitelné přírodní zdroje i životní prostředí. Zároveň by to mohl být alternativní zdroj energie pro lidi, kteří si postavili domy na samotách bez přípoje elektrického proudu.
Větrná nabíječka mobilů
Úplně malinkou větrnou elektrárnu, nazvanou Orange Mobile Wind Charger (větrná nabíječka Orange Mobile), zkonstruovali na University of Texas v Arlingtonu. Její prototyp vyrobila skupina Gotwind, kterou založil Ben Jandrell z anglického města Shropshiru.
Ben už od roku 1983 konstruuje miniaturní větrné elektrárny a vymýšlí nové a nové typy větrníků. Jeho nejnovější vynález má sloužit, jak už název napovídá, k dobíjení baterií mobilních telefonů, ale také notebooků, PDA či jiných kapesních přístrojů. Mobily ovšem mají přednost už proto, že tuto větrnou nabíječku hodlá uvést na trh anglická telekomunikační firma Orange.
Zařízení je rozkládací a váží 150 gramů. Větrník má průměr 30 cm a pohání normální větrnou turbínu s vodorovnou osou, samozřejmě miniaturních rozměrů. Z miniturbíny se vyrobený proud odvádí do „controll boxu“ akumulační baterie, která ke svému nabití potřebuje 12 hodin. Z ní se pak teprve dobíjí baterie mobilu, přičemž toto nabíjení trvá jednu až dvě hodiny.
Důležité je, že čas potřebný k akumulaci elektřiny v controll boxu závisí na síle větru. Pokud je vítr slabší (třeba kolem 5,3 metrů za vteřinu), potřebujete na dobití akumulační baterie celý den.
Větrník lze připevnit například na stříšku stanu, na větev zaraženou do země - prostě kamkoli doma i v přírodě.
Vzhledem k malé účinnosti této miniaturní větrné elektrárny půjde spíše o nouzový náhradní zdroj dobíjení, ale mohla by se z ní stát pěkná hračka pro děti: větrník by mohl pohánět třeba vláčky, autodráhy nebo zajistit osvětlení v domečku pro panenky.
