LN Byl jste jediným poslancem, který odmítl vzdát čest ruské státní hymně přejaté ze sovětských dob. Proč taková zarputilost?
Byli jsme dva. Vstát na její počest odmítl ještě Sergej Kovaljov. Zločinnou podstatu komunistické hymny nic nemůže smýt.
LN Ve vaší rodině nikdy nebyli žádní komunisté?
Díky bohu ne. Bylo v ní mnoho obětí bolševiků, počínaje dědem z otcovy strany. Čekisté ho utopili ve Finském zálivu. Otec byl básník, a i když se nevěnoval politice, poslali ho za jeho verše na pět let do vězení. Tam se setkal s mou budoucí matkou. Narodil jsem se tak ve vězení.
LN Když jste se v sedmdesátých letech zapojil do protikomunistické činnosti, musel jste dík rodinné zkušeností předpokládat, co vás čeká.
Šířil jsem samizdat a letáky. Věděl jsem, že dříve či později naši skupinu dopadnou a uvězní. Ale potřeba bojovat proti sovětské moci byla silnější než osobní obavy.
LN Disidentem jste i dnes, v době vlády Vladimira Putina.
Nyní vylepujeme letáky také. Nebojuji jimi proti režimu obecně, ale především proti tomu, že se stává nacistickým. Mladí lidé, kteří se mnou spolupracují, protestují proti nacionalismu a nacismu.
LN Putinův režim podle vás podporuje nacismus?
Ano. Nemine ani den, aby někde v Rusku nacisté, fašisté nezaútočili na lidi jiné barvy pleti a národnosti. Politici, kteří představují režimní síly, se pochopitelně k jejich nenávistným heslům na veřejnosti nehlásí. V praxi ale jsou skinheadi, kteří se snaží násilím vypudit cizince z Ruska, prakticky beztrestní. Jsem proto přesvědčen, že existuje tichá dohoda nechat je na pokoji. Zdá se, že si představitelé režimu uvědomují, jak v Rusku roste napětí kvůli tomu, že se stále prohlubuje propast mezi bohatými a chudými. Může dojít k sociálním výbuchům, a politici proto hledají způsob, jak lidové pobouření neutralizovat. Fašismus si našli v naději, že si lidé řeknou: „Jsou tu ti v erárních šedivých mundúrech. Nemáme je rádi, ale ti hnědí jsou ještě horší. Ať tedy raději zůstanou u moci šedí, hlavně aby se k ní nedostali nacisté.“
LN Putin se ale přeci opírá o nacionalistickopravoslavné tradice.
Jde o to, že Putin je pružný, bezprincipiální politik. Vždy bude říkat to, co je pro něj výhodné. Vůbec ho nevzrušuje, že to, co bude tvrdit zítra, bude v rozporu s tím, co vyhlašuje dnes.
LN Jak si může režim získat širokou a celkem stabilní podporu bez jasné ideologie?
Vládnoucí skupina nemá žádný veřejný strategický plán. Její členové hledají jakoukoliv možnost, jak vybřednout z problémů v okamžiku, kdy vznikají. Při hodnocení vývoje za posledních patnáct let můžeme pracovat se dvěma variantami. První předpokládá, že čekisté (příslušníci tajné služby KGB -pozn. red.) pochopili, že se socialismus co nevidět ekonomicky zhroutí a šli tomuto vývoji aktivně vstříc. Řekli si, že je načase přestat být štítem režimu a že nastala doba, aby sami převzali moc a majetky. Povolili Gorbačovovi perestrojku a počítali s tím, že vše vezmou do svých rukou. Což se jim podařilo.
LN Mnozí důstojníci KGB ale tvrdí, že chtěli zachránit vlast.
Vlasteneckými pohnutkami by se dalo ospravedlnit něco, co vlasti přináší užitek. Ale to, co dělají oni, podle mne zavádí Rusko do slepé uličky. Je to patriotismus imperiálního charakteru, vlastenectví elit tajných služeb, které nemohou překonat rámec své omezené mentality. Vše, co dělají, je proto v té či oné míře pokusem manipulovat a usměrňovat společnost.
LN Pro Rusko to může být lepší, než byl chaos Jelcinovy epochy...
Ano, mnozí si to myslí. Obyčejní lidé, kteří žijí proto, aby žili, jsou spokojeni, že nyní existuje pro ně srozumitelný systém. Je nedokonalý, ale je v něm možné žít. Je to pro ně jednodušší než svoboda. Souvisí to i s druhou variantou výkladu, co u nás vlastně probíhá. Jde o to, že společnost, která se utvořila nejen za sedmdesát let bolševické vlády, ale ještě dříve, zformovala mentalitu otroka nebo vězně. Představte si život v obrovském vězení, jakým Rusko bylo. Vyrostlo v něm bezpočet generací. Nevěděli nic o jiném životě. Nakonec, především z ekonomických důvodů, se dozorci rozutekli. Co budou dělat vězni, když náhle nemají ani strážce, ani pána? Zpočátku se budou radovat, pak ale roste zmatek a chaos. Řeknou si, že s dozorci to bylo lepší. Bohužel je stále jasnější, že většina problémů Ruska je dána neschopností lidské masy žít v podmínkách svobody.
LN První a druhý výklad důvodů nástupu Putina není v žádném vnitřním rozporu. Nejsem sice přívržencem spikleneckých teorií, ale fakt je, že již od šedesátých let byli v KGB i lidé dostatečně rozumní. Uvědomovali si, že se blíží velká krize. Možná neměli generální plán, postupovali krůček po krůčku a přizpůsobovali se situaci. Není pochyb, že šli směrem, který si dávno vytkli, a vězeňská mentalita lidí jim to umožnila.
LN Kdo je řídil?
Generálů KGB, kteří stále řídí vývoj, sem tam něco poopraví, je dost. Jejich korporativní vazby jsou neobyčejně pevné. Přes šedesát pět procent klíčových pozic v byznysu, státní správě, policii, armádě zastávají podle našich sociologů členové KGB. A to se týká i soukromého podnikání.
LN Mnozí západní analytici jsou větší optimisté než vy. Situace je tedy zcela bezvýchodná?
Máme perspektivy, ale jsou spojeny s obrovskými problémy. Není to přímá cesta ke světlé budoucnosti. Budou na ní propasti, pokusy oživit impérium. To je velké pokušení pro ruského člověka.
Občanský aktivista Julij Rybakov (60) byl v sedmdesátých letech odsouzen za „protisovětskou činnost“ k šesti letům nucených prací. Po rozpadu Sovětského svazu třikrát po sobě úspěšně kandidoval do Státní dumy, v níž byl předsedou podvýboru pro lidská práva. Inicioval vznik Svazu pravých sil. Po roce 2003 se vrátil k výtvarné tvorbě a také organizuje výstavy a s nimi spojené akce, jako byla loňská kampaň Stop nacismu.
