Před krizí je v ekonomice nadměrná nabídka peněz, úrokové sazby jsou nízké, je výhodné si půjčovat a investovat. Velké firmy zažívají boom a chtějí mít kanceláře na prestižních adresách v centru měst, cena pozemků roste. Drahou půdu je třeba co nejlépe využít, tudíž postavit co nejvyšší mrakodrap. Nízké úroky a víra v dlouhodobý růst podporuje investice do oborů, kde je návratnost peněz dlouhá. Roste stavebnictví a finance jdou i do nových technologií, nutných pro stavbu extrémně vysokých budov. Jenže lidé najednou zjistí, že není dost úspor, ze kterých by šlo vše financovat. Úroky rostou, ekonomika se zadrhává. Těžce je postiženo právě stavebnictví, mrakodrapy zůstávají nedokončené. Příliš vysoké stavby jsou vlastně měřítkem přehřátí ekonomiky. Potvrzují to i fakta. Velkou depresi ve Spojených státech předznamenala stavba Chrysler Building, krizi sedmdesátých let minulého století stavba Sears Tower v Chicagu a asijskou krizi Petronas Tower v malajsijském Kuala Lumpur. Existují ale ještě bizarnější teorie, jak zjistit přicházející krizi, které dodnes s radostí používají někteří novináři. Například index délky ženských sukní (v krizi se prodlužují) nebo rtěnkový index (kosmetika, zejména rtěnky, jde v době recese lépe na odbyt).
Něco na tom je. Délka sukní se skutečně prodloužila v průběhu hospodářské deprese na konci dvacátých let a index fungoval i po válce. Jenže pak to úplně neplatilo a v osmdesátých letech minulého století dokonce šla sukně proti vývoji ekonomiky. Pochopitelně. Když totiž ve dvacátých letech ekonom George Taylor sukňový index objevil, spojoval ho s dámskými punčochami. Delšími sukněmi si ženy zakrývaly nohy, protože kvalitní punčochy byly drahé a ony nechtěly, aby ostatní viděli ty jejich opravované. Dnes stojí punčocháče pár šupů a tak nemá smysl zakrývat levnější punčochy dražší sukní. Rtěnkový index zase „objevil“ na začátku tohoto století Leonard Lauder, šéf kosmetické firmy Estee Lauder. Podle něj si novou rtěnkou ženy nahrazují to, že nemají na nové boty a šaty. Data shromážděná marketingovou společností Kline&Company a zveřejněná v časopise The Economist to ale nepotvrdila. Rtěnkou asi nelze nahradit pěkné oblečení a navíc ani v době krize není nový hadřík z Číny nedostupný. Někdo ale může namítnout, že ženy v Dubaji teď nosí víc tradiční oděv zahalující celou postavu a že mnohé z nich se líčí velmi nápadně, a že to je známkou krize. Spíš to ale souvisí s islámem. Lepším indikátorem vývoje tamní ekonomiky je to, že otevření Burj Dubai, plánované na 9. září, bylo odloženo.
O autorovi| Marek Hudema, redaktor LN marek.hudema@lidovky.cz
