Podobné zařízení, ač o něj lékaři a lidé z vězeňské služby usilují již od 70. let minulého století, dosud v republice nefunguje. Až nyní o zřízení detenčního ústavu rozhodla vláda.
Ústav vznikne v budově někdejšího kněžského semináře. Veliký komplex, již devět let prakticky nevyužívaný, nyní patří katolické církvi. Ta objekt nyní prodá ministerstvu spravedlnosti. „Spadl nám kámen ze srdce,“ řekl o zájmu ministerstva o budovu mluvčí ostravskoopavského biskupství Pavel Siuda. Církev se marně snaží objekt prodat prakticky od roku 1996, kdy jí byl v rámci zákona o navracení majetků církví přidělen.
Místní lidé o tom, zda chtějí mít takové zařízení ve městě, hlasovali vloni na podzim v referendu. Příznivci detenčního ústavu zvítězili. Z 558 hlasujících bylo pro 414, proti 132. Ve městě žije necelých 1500 obyvatel.
Starostka doufá, že bude práce pro místní lidi
Projekt schválilo i městské zastupitelstvo, ne všichni jsou však nadšení tím, kdo bude ve Vidnavě ubytován. Zuzana Pšenčíková, která bydlí prakticky v sousedství někdejšího semináře, hlasovala v referendu proti. „To víte, že mám strach. Co když někdo uteče. Kéž by tam raději dali nějaké děti,“ přála by si Pšenčíková. A proč její spoluobčané projekt schválili? „Myslí si, že tam najdou práci,“ míní obyvatelka Vidnavy.
Projekt velmi podporuje starostka Eva Pavličíková (ČSSD). „Rozhodnutí ministerstva spravedlnosti vítáme. Čím dříve tady něco vznikne, tím lépe,“ těší se starostka. Areál s devianty má podle odhadů ministerstva zaměstnat až dvě stovky zaměstnanců. Ve Vidnavě je nyní patnáctiprocentní zaměstnanost a prakticky všichni musí za prací dojíždět.
Mnozí z místních mužů pracují podle starostky na stavbách až v Praze. „V zařízení budou zapotřebí kuchařky, uklízečky, údržbáři nebo zahradníci. Tátové od rodin si tak budou moci hledat práci doma,“ doufá starostka Pavličíková, že v dnes chátrající budově s čápy na komíně si brzy budou místní vydělávat na živobytí.
V budově byli kněží, důstojníci, vojáci i děti
Kněžský seminář se ve Vidnavě začal stavět v roce 1899 a budoucí kněží v něm studovali až do roku 1940. Pak objekt zabrala německá armáda a zřídila v něm zajatecký tábor pro důstojníky.
Po válce byl areál družstvem Jednota využíván jako sklad obilí, pak připadl opět armádě. Ještě v roce 1996 zde fungovala vojenská dětská ozdravovna. Na chvíli pak bývalý seminář sloužil jako uprchlický tábor pro kosovské Albánce. To ale mezi místními udělalo zlou krev. „Kradli slepice i všechno ze zahrad. S našima chlapama se prali v hospodě,“ vzpomínal včera hlouček vidnavských žen před místní samoobsluhou na druhou polovinu devadesátých let, kdy do kdysi německé Vidnavy dorazili utečenci.
Ženy v referendu hlasovaly proti detenčnímu ústavu. „Už tady máme polepšovnu, proč nám sem cpou ještě toto? Raději kdyby tady zřídili normální dětský domov nebo domov důchodců,“ přála si jedna z diskutujících žen. Ženy svá jména zveřejnit odmítly: „Nechceme dělat zlou krev. Ale bojíme se. Jak se někdo v tom ústavu splaší, budeme muset utíkat,“ obávají se sousedství deviantů. Ti prakticky mohou být zavřeni v detenčním ústavu až na doživotí.
| Podrobnosti o prvním českém ústavu pro vězně se sexuální deviací si přečtěte v dnešním vydání deníku |
