Zpropagovat nově vycházející desku dá vydavatelským firmám velkou práci. Je třeba sepsat tiskové zprávy, rozeslat náslechy médiím, posléze dohlédnout i na to, zda placka neskončila v šuplíku, zaplatit spoustu reklamní plochy na internetu a v časopisech, zřídit aktuální promofotky a natisknout velké barevné plakáty, zorganizovat spoustu rozhovorů a pak k nim nutit interprety i média, aktualizovat webové stránky, zpropagovat křest desky se zajímavými hosty... zkrátka spousta věcí.
Většina desek se dřív či později (většinou však dřív) objeví na internetu, kde si ji nelegálně a zadarmo poslechnou tisíce fanoušků. Počet prodaných kusů se pak odvíjí od zkušenosti, nikoli zvědavosti. Firmy jsou smutné, kapely jsou většinou taky smutné, a když je deska špatná, jsou smutní i fanoušci.
Novou desku The Slip projektu Nine Inch Nails zpropagoval jeho zakládající a jediný stálý člen Trent Reznor tím, že dva týdny před oficiálním vydáním umístil na své webové stránky slova: DVA TÝDNY. A za dva týdny se na stejném místě objevil odkaz, kde si každý uživatel mohl stáhnout novou, devátou studiovou desku NIN zcela zdarma (s výběrem z několika formátů) včetně rozsáhlého bookletu. Podle dostupných statistik si o album řeklo milion a půl fanoušků; na stránkách nin.com je odkaz stále k dispozici.
Berte to, berte to všechno, vezměte si ještě víc Podobně to Reznor provedl i se svým nedávným, čtyřdílným eposem Ghosts I-IV, které vydal pod licencí americké neziskové organizace Creative Commons. Ta si klade za cíl rozšířit množství autorských děl dostupných veřejnosti k legálnímu využívání a sdílení. Dost originální součástí zůstává i možnost nové písně podle vlastní chuti zremixovat, a to přímo na stránkách remix. nin.com. Sběratelé a fanoušci vinylů a klasických formátů CD/DVD rozhodně nepřijdou zkrátka: NIN počítají s čtvrtmilionem zájemců, kterým jejich oblíbené formáty vylisovali. Jsou k dostání klasicky přes internetový obchod či na koncertech kapely za solidní, odpovídající cenu. Z koncertů, triček a luxusních sběratelských edicí NIN žijí a kupodivu to funguje víc než dobře. Na tom se asi shodnou všichni, kteří NIN viděli v poslední době naživo.
Vydavatelské firmy ale zuří a zejména zuří Universal. Když se Reznor dozvěděl, za jakou cenu distribuují jeho album Year Zero v Austrálii, rozpoutal válku. „Je to absurdní. Hudební průmysl a velké vydavatelské firmy jsou v troskách. A co s tím dělají? Okrádají hudební fanoušky - ty poslední, kteří si desky kupují - ještě víc. Výborně,“ komentoval Reznor chování Universalu. Na koncertní šňůře v Austrálii publikum otevřeně nabádal k tomu, aby muziku kradli, místo aby si ji kupovali: „Berte to. Berte to všechno a vezměte si ještě víc. Rozdávejte muziku svým kamarádům. Je vaše. Vemte si ji.“
Na podzim minulého roku label opustil úplně a znovu se opřel do Universalu, který mu nechtěl povolit zmíněné webové „remixové studio“. Spustil ho několik dní poté. Funguje výborně, mimochodem. Nejrychlejší způsob reklamace: shift + delete To co Trent Reznor si ale každý hudební interpret dovolit nemůže. Za projektem NIN stojí šest vynikajících desek, v elektronicko-industriální scéně nepřekonaných klasik. A i když to v poslední době vypadá, že vydává každé vrznutí dveří (album Year Zero vyšlo vloni -bylo vynikající, následovala deska remixů - velmi povedená; čtyřdílná Ghosts - překvapivě dobrá, i když hitová jen stěží; chystá se pokračování Year Zero a regulérní řadová novinka The Slip vyšla zdarma na sklonku jara), více někdy neznamená méně, ale zkrátka... více. A není nutné nechat se zmást tím, že Reznor už nemává z plakátů výkladních skříní bontonlandů; o hudbě samé zpravidla promofotky stejně příliš nevypovídají.
Album The Slip není o nic horší než průměrná tvorba NIN, se standardem několika hitů a momentů dotýkajících se dokonalosti (např. ve skladbách Discipline nebo Echoplex). Kromě toho, když se album fanouškům nebude líbit, způsob reklamace je velmi jednoduchý a efektní: shift + delete.
HODNOCENÍ LN ***** Nine Inch Nails: The Slip
***
Creative Commons 2008
„Chování Universalu je absurdní. Velké vydavatelské firmy jsou v troskách. A co s tím dělají? Okrádají hudební fanoušky - ty poslední, kteří si desky kupují -ještě víc. Výborně!“
