PHNOMPENH Jednou z nejdůležitějších částí zabíjecí mašinerie Rudých Khmerů bylo vězení Tuol Sleng, známé také jako S-21, které fungovalo po celou dobu jejich hrůzovlády a jemuž Kang Kek Ieu velel.
Lidé označovaní za nepřátele režimu zde byli vyslýcháni a mučeni, než byli odvezeni na popravčí pole poblíž kambodžské metropole. Vězením, jehož název v khmerštině znamená „Kopec otrávených stromů“ nebo „Strychninový kopec“ prošlo v letech 1975-1979 až 20 tisíc lidí. Drtivá většina pobyt v něm nepřežila.
Dům stál v samém centru města na místě bývalé střední školy. Jakmile někdo vstoupil do jeho dveří, znamenalo to, že je odsouzen. Po příchodu do věznice byli vězni zváženi a vyfotografováni. Poté začalo vyslýchání. Museli podat podrobné hlášení o svém životě počínaje dětstvím. Dále měli za úkol sepsat velice detailní doznání, ve kterém museli popsat všechny zrady, kterými se provinili vůči režimu. Součástí toho bylo povinné udání dalších přátel a členů rodiny. Odpovědět museli, neměli na výběr. Pokud odmítli, byli nelidsky mučeni. Mnoho z nich však bylo mučeno jen tak. Den ve věznici začínal v půl páté ráno, kdy se vězni museli svléknout donaha, aby hlídači prohlédli, jestli u sebe nemají předměty, kterými by si mohli ublížit. K jídlu dostávali dvakrát denně čtyři lžičky kaše a trochu vodové polévky. Napít se směli pouze po svolení bachařů. Nevynechali ani děti „Nejcennější“ vězni byli měsíce udržováni při životě, aby vedení věznice mělo jistotu, že jsou jejich výpovědi kompletní. S méně zajímavými zajatci byl vykonán rychlý proces. Konec však čekal všechny stejný. Jejich poslední cesta vedla na pole vzdálené několik kilometrů od města, kde byli popraveni nesmírně krutým způsobem. Než byli ubiti holemi, museli si někteří z nich nejprve vykopat vlastní hrob. Rudí Khmerové přitom nešetřili ani děti. Na místě poprav vězňů dnes stojí strom s nápisem. „Vražedný strom, u kterého popravčí ubíjeli děti.“ Podle serveru BBC News pobyt v Tuol Slengu přežilo méně než deset lidí.
Dnes stojí na místě věznice Muzeum genocidy.
