Písničkáři byli jedním ze symbolů listopadu ’89.
Kontroverze, kterou vzbudila Hutkova písnička Těšínský udavač o Jaromíru Nohavicovi, však vzbuzuje otázku - jací jsou tuzemští písničkáři osmnáct let poté?
Písničkář nemůže být udavač. A pakliže je udavač, tak nemůže být písničkář. Hutkovo krédo pochází z doby před rokem 1989, kdy to šlo vyjádřit tak jednoduše. „V tom byla prestiž písničkářů, že se režimu postavili. On se mu na jednu stranu postavil, a na druhou spolupracoval, takže je co vysvětlovat,“ apeluje na Nohavicu.
Pestrá džungle v nových časech
„Vůbec to nesouvisí, to je naprostá demagogie. V celých dějinách umění byly mezi talenty i největší svině,“ oponuje Hutkovu názoru další písničkář, Vladimír Merta. „Každý průser má svůj poločas rozpadu,“ dodává smířlivě harmonikář Václav Koubek. A i když se zdá, že písničkáře dnes rozděluje hlavně názor na to, zda Nohavicovi toto označení vůbec náleží, podle Jiřího Dědečka, dalšího z písničkářů, kteří ovlivnili rok 1989, je dnes dělící čára úplně jinde. Ačkoliv se to dnes tak může zdát, ani před listopadem 1989 netvořili písničkáři jako výrazné osobnosti nějaký jednotný celek či hnutí. Pojila je sounáležitost, díky níž vzniklo například volné sdružení Šafrán, jehož členy byli písničkáři jako Hutka, Merta, Třešňák, Lutka, Dáša AndrtováVoňková, Burian s Dědečkem či Zuzana Homolová. V rozhovoru pro LN na předlistopadovou dobu vzpomněl Pavel Dobeš: „Byla to taková pestrá džungle... Kdyby byl člověk sám, kdyby nebyl ten Pepa Streichl a Jarek Nohavica, Karel Plíhal, kdyby nebyli Jirka Dědeček a Honza Burian, neměl by jednotlivec takovou sílu. Člověk si připadal sounáležitý - poprvé to bylo třeba na bázi konkurence, ale postupně to byla sounáležitost a postupně se to stalo možná i hnutím a vzájemně nás to posilovalo.“
Hutkův Udavač z Těšína znovu připomněl, že z dávné sounáležitosti toho moc nezbylo. Také díky archivům StB - jak ale upozorňuje Jiří Dědeček, víc než morální dilema ohledně bývalých agentů písničkáře roztřídila míra úspěchu.
„Kdo chce do pop music jako Nohavica, tak tam je, a jiný zas zpívá o tom, co ho opravdu hluboce tíží. Tedy žádné konjunkturální téma, že už zase bijí naše děti jako v listopadu, když rozhánějí příznivce techna. V pop music zkrátka nesmí být žádný problém. Vezměte si písničku První noc v novém bytě -takhle to musí v popu být. Tímhle se písničkářská scéna rozrůznila víc než nějakým kádrováním.“
Čtěte analýzu současné písničkářské scény Barmani zahnali... na str. 17
***
Jací jsou písničkáři 18 let po listopadu 89 , Na koncertu Pro všechny slušný lidi v prosinci 1989 vypadali písničkáři jednotní. Dnes na Jaromíra Nohavicu (dole vlevo) útočí vpravo stojící Jaroslav Hutka („Na cestě do Vídně zachoval se bídně/ písničkáře Kryla jidášsky objal/ Klíče mu věnoval, pak ho fízlům udal/ zatlouká zatlouká a tím mě dojal“) Foto LN - Archiv / ČTK Michal Doležal / JL
Vladimír Merta
Česká folkáčská scéna je úplně patafyzická. Především je skoro celá moravská: zpěvná, předvídatelná, neurážející. Sborově se šíří čítanková klišé, výprodej minulosti... (V rozhovoru pro Reflex)
Jiří Dědeček
Jestli jsme se jako písničáři po listopadu rozrůznili, pak spíš podle toho, kdo kam umělecky směřuje, než kdo je zapsaný v registru. Jediný, kdo se vyčlenil, byl Jim Čert, na jehož udání muž seděl dva a půl roku.
Pavel Dobeš:
Po revoluci jsem měl pocit, že ty své písničy už nebudu zpívat, že ztratily smysl. Myslel jsem, že tomu nikdo nezatleská, když se doba změnila. Některé věci se rozhodně nemění v žádné společnosti.
Jan Burian
Přestože píseň může napsat každý lump, věřím, že si alespoň nějaká část těch, kdo vykonávají naši profesi, svou etiku pěstuje, chrání. Že se nenechají ukecat těmi, kdož říkají, že je jiná doba a už se to nenosí. Tak jiná doba to zase není...
