Dnes o platformě Klingt.org a svérázu národních anket
Když jsem ve Vídni sledoval osmihodinový koncert u příležitosti desátého výročí rakouské hudební komunity Klingt.org, vzpomněl jsem si uprostřed elektronické hudby a happeningů na Davida Kollera.
Neboť: Když Reflex vloni oslovil vybrané hudebníky s anketou o nejpodstatnějšího muzikanta po revoluci, vítězem se stal právě frontman skupiny Lucie. Když Mladá fronta DNES nechala hlasovat novináře a organizátory o domácím albu poslední dekády, vyhráli to Tata bojs a jejich Futuretro. Ve Vídni jsem si říkal: co všechno je u nich asi jinak, když v Rakousku dopadla paralelní anketa zřetelně odlišně. Stovka oslovených hudebníků a lidí z médií zvolila nejlepším domácím albem po začátku nového milénia Endless Summer – přelomovou elektronickou abstrakci Christiana Fennesze, pojmenovanou sice podle staré desky Beach Boys, ale vtahující elektrickou kytaru do digitálních psychedelických cestiček.
Rakouská anketa měla vymezení „pop, rock, hip hop a elektronika“, takže zaměřením evidentně pop-music, ne avantgarda. A přece měli hlasující kuráž a hodnoty srovnané tak, že na první příčce se ocitl nikoli rádiový pop, ale novátorské gesto. Kluboví Sofa Surfers, oddechovka, která má své publikum i v Čechách, byli až osmí.
Pokud bychom chtěli být pragmatičtí a myslet jako kulturní manažeři, pak je přednost pro Fennesze pochopitelná. Z Rakouska se katapultoval k nezávislým vydavatelům v Londýně a v New Yorku, o remix ho požádal Trent Reznor z Nine Inch Nails, koncertuje s oskarovým skladatelem Ryuichim Sakamotem a nahrává s Davidem Sylvianem (byvší pophvězdou, dnes hledačem abstraktních písňových tvarů). Vlastně je to jasné: a těžko hledat paralelu s Čechami, protože u nás žádného Fennesze, globálně úspěšného v „artové“ popkultuře, nemáme.
Ale není to věc jedné ankety: v Rakousku má scéna pro nové poetiky svůj prostor a váhu. Má také aktivní hybatele, kteří ve stylu „ni zisk, ni slávu“ po léta ten prostor rozšiřují. „Je to takové vídeňské café, prostor k setkávání,“ řekl muzikant Burkhard Stangl při oslavách deseti let komunity Klingt.org. Internetová stránka s multimediálními vizitkami a hudebními archivy elektroakustických muzikantů je jen jednou podobou Klingt.org: tou paralelní jsou všechny živé aktivity, koncertní cykly, spolupráce a vzájemná hostování v projektech.
Takové podhoubí, které navíc existuje už deset let, je dost spolehlivým prostředkem, aby scéna (jejímž vrcholem úspěchu je pak Fenneszův mezinárodní přesah do prestižního popu) žila, šířila nákazu mezi mladšími, se společnou propagací byla na očích a nakonec nenechala chladnými ani přispěvatele velké bilanční ankety. Těžko to ovšem centrálně plánovat: základem všeho jsou lidi, kterým se do toho chce a kromě talentu mají i sklon k určitému životnímu stylu. (Jako česká paralela mě napadají především Osamělí písničkáři – volné sdružení, které inicioval Jan Burian a které dnes akcemi i webem sdružuje dvacítku autorů, včetně tak zásadních, jako jsou Janota, Voňková či Nikl.)
S Rakušany kolem Klingt.org nejsme bez kontaktu. Výtečná postrocková skupina Radian vystoupí v květnu v Arše v rámci festivalu Stimul (v anketě o rakouské album dekády byla čtvrtá). Architekt a stavitel abstraktních sónických ploch, improvizátor Ivan Palacký je prvním jménem, které aktuálně spatříme na stránce věnované nahrávkám: v Rakousku právě vyšla Palackého spolupráce s třemi „klingáči“. Jeden z nich, radikální gramofonista jménem dieb13, právě projel v mikroturné Prahou a Ostravou. Snad tu nechal dávku toho užitečného viru: nejen sebevědomého budování hudby nevyzkoušených cest, ale taky profesní solidaritu, přátelství, se kterým se kulturní platforma buduje, světe, div se, líp než s antipatií.
O autorovi| Pavel Klusák hudební publicista
