PRAHA Ekologie není ve Vietnamu módním tématem, ale problémem, který výrazně ovlivňuje životy lidí. Nejviditelnější jsou přetrvávající následky plošných postřiků herbicidy z období americkovietnamské války v 60. a 70.
letech minulého století. Při leteckých operacích bylo nad Vietnamem rozptýleno 75 milionů litrů herbicidů, z toho 60 procent tvořil defoliant Agent Orange obsahující také zhruba 366 kg dioxinů.
Herbicidy měly vést k odlistění porostu v zájmu vojenských operací. Dopady ale byly drastičtější. Odumřely obrovské plochy lesů, dioxiny v půdě a ve vodních nádržích na dlouhé roky ohrozily potravinový řetězec. Přímé i nepřímé vlivy na lidské zdraví přetrvávají dodnes. Stále se rodí děti s drastickými tělesnými deformacemi a nervovými a psychickými poruchami. Podle údajů vietnamského Červeného kříže trpí chorobami v důsledku kontaminace zhruba milion Vietnamců.
Přímá souvislost mezi postřiky a zdravotními postiženími není ani po více než 35 letech od války jednoznačně potvrzena. Nelze však pominout, že koncentrace dioxinů v půdě, tkáních živočichů a některých plodinách často mnohonásobně převyšují přijatelné hodnoty.
Zasažena byla desetina země Je prokázáno, že vystavení dioxinům představuje riziko vrozených vývojových vad a má řadu rakovinotvorných i jiných následků pro lidské zdraví.
Možnosti léčby jsou přitom velmi omezené. Rovněž odstranění dioxinů ze životního prostředí je finančně i technologicky náročné. Je také nemožné preventivně vystěhovat obyvatele ze zhruba desetiny území Vietnamu, které bylo postřiky Agent Orange zasaženo.
Řeší se potraviny i toalety Vietnam patří mezi osm prioritních zemí, pro které české ministerstvo zahraničí ve spolupráci s dalšími resorty připravilo programy rozvojové spolupráce. V této souvislosti v zemi probíhá od roku 2006 několik projektů, které mají dopady dioxinů zmírnit.
V provincii Hue působí například společnosti Dekonta a Development Worldwide, které zkoumají zdravotní rizika spojená s dioxiny a současně zajišťují nezávadnou pitnou vodu pro obyvatelstvo. Ve stejném regionu pracuje i tým z České zemědělské univerzity v Praze. Snaží se zavést nové zemědělské postupy, které zajistí větší bezpečnost potravin, a také buduje zavlažovací systémy a toalety. Další projekty řeší následky odlesnění krajiny či sociální problematiku. Dioxiny nejsou jediný problém Pozůstatky válečného zamoření dioxiny však nejsou jediným ekologickým problémem, se kterým se dnešní Vietnam potýká. Typickým fenoménem jsou takzvané handicraft villages - rukodělné vesnice. Ty se zaměřují vždy na jeden typ výroby: textil, papír, keramiku, recyklaci baterií, lehké strojírenství apod.
V těchto vesnicích probíhá výroba prakticky přímo v domácnostech a lidé jsou tak celodenně vystaveni působení nebezpečných látek. Pro tento typ výroby neexistuje odpovídající legislativa, a nedají se tedy vymáhat ochranná opatření jako ve velkých průmyslových podnicích. Kyseliny, ropné látky, toxické kovy i fekální odpady tak končí nadále v půdě a následně v podzemních vodách. Nebezpečné odpady se hromadí na březích řek a lidé stále dýchají jedovaté látky uvolňující se při pálení odpadů nebo „recyklaci“ plastů. Následky pro lidské zdraví nejsou zanedbatelné. V komuně Phong Khe, kde také působí organizace Development Worldwide, trpí přes 30 procent obyvatel respiračními, očními, kožními či střevními nemocemi.
Malé české projekty nemohou špatnou situaci úplně vyřešit. Podařilo se však alespoň zavést pilotní technologie čištění vod či připravit odborníky i úřady na řešení priorit ochrany životního prostředí. Za velký úspěch se dá označit přímé zapojení Vietnamského fondu životního prostředí a vedení provincie Bac Ninh.
O autorovi| DANIEL SVOBODA, Autor je předseda sdružení Development Worldwide
