Když před téměř osmdesáti lety začala velká hospodářská krize, z Ameriky se musel vrátit do Čech Vojtěch Preissig -grafik, spolupracovník Masaryka v odboji, člověk, který pak přišel o život v odboji proti nacistům. Proč se musel vrátit? Protože v dobách americké prosperity nikomu nevadilo, že nemá pracovní doklady, ale v krizi měla i americká velkorysost své meze. Zkusme se podívat na zde pracující Vietnamce ne očima úřadů v době krize, ale očima Čechů v Americe.
Doma se zadlužit na cestu přes oceán a tam si vydělávat nejprve na splátku toho dluhu, pak i pro rodinu. Před sto lety žilo na tomhle modelu více Čechů v Americe než dnes Vietnamců v Česku, takže to pro nás není tak vzdálená perspektiva. Vzdálená není ani představa situace zvané „postrkem domů“. Podobnou cestou přijeli Jan „Eskymo“ Welzl či právě Preissig. A teď, o osmdesát let později, se my takto zbavujeme Vietnamců. Je to snad jiný svět?
Liší se fungování úřadů. V Česku žijící Vietnamci se domů vrátit nemohou. Nemají peníze, které si chtěli vydělat prací pro zdejší firmy, naopak dluží. A proč dluží? Protože museli dát úplatky za pracovní víza. Jejich životní neštěstí koření v tom, že jsou v Česku s koulí na noze, kterou vyrobily právě úplatky českým úředníkům. Tenhle svět by Vojtěch Preissig nepochopil.
Čtěte „Na návrat domů...“ na str. 4
