Zvykejme si na to: co dovedli zu grunt dva čeští privatizátoři a belgická banka, to zachraňuje Vietnamec. Podnikatel Huu Loi Nguyen kupuje jeden z provozů krachující společnosti Karlovarský porcelán. Žádné rozdělení bohatství není definitivní. Kdo založil firmu, nemá ji na věky. To, že nějaká firma zkrachuje, neznamená, pokud je dobře nastavené insolvenční řízení, že skončí a všichni její zaměstnanci přijdou o práci. To, že firmy u nás patří buď Čechům anebo lidem z tradičních kapitalistických zemí, nemusí platit napořád. Britové loni museli skousnout, že jejich rodinné stříbro Jaguar a Land Rover převzala indická firma Tata. Žádná společenská konstelace netrvá věčně. Nevíme, který z Vietnamců, jež nyní ministr Langer deportuje, by u nás pěstoval marihuanu, a který by jednou zaměstnával české dělnice.
Současná krize může boření některých přehrad jen urychlit. A změny může učinit stravitelnější jeden roztomilý detail: pan Huu Loi Nguyen je prý rovněž známý jako Aleš. Opakuje se tu známý jev – i v Americe si přistěhovalci z jihovýchodní Asie demonstrativně dávají ta nejanglosaštější křestní jména. A to i v éře, kdy nejeden Američan vybírá svým dětem jména okázale se obracející zády k americké tradici. Třeba Barack.
Čtěte „Vietnamec...“ na str. 7
