Kdyby se Růže pro Markétu hrály v 90. letech, autorova rychle rostoucí popularita i ještě blízký kontakt s revoluční dobou by z nich snad udělaly vděčnější předmět divácké konzumace. Nynější uvedení v Redutě, scéně brněnského Národního divadla, je ale slabým odvarem toho lepšího, co známe z Vieweghových próz, nehledě na vyčpělé téma.
Konverzační komedie se zamýšleným ironicky moralistním podtextem se odehraje v jednom panelákovém obýváku. Sleduje revoluční dny prostřednictvím několika postav z autorovi blízkého prostředí katedry češtiny: Huga a Ireny, páru vysokoškolských pedagogů, kteří si s režimem nezadali, jejich kolegy Richarda, jehož hlavním zájmem byly a jsou ženy, a mladé studentské dvojice. Na jevišti nepřítomny, přesto ústřední, jsou postavy komunistického šéfa katedry Zounka a jeho dcery Markéty. A právě o Zounkovo sesazení jde. Ve třech dnech se naplánuje, vykoná a dojde i na vystřízlivění z něj.
Politiku koření i překrývají, jak lze u Viewegha očekávat, s ironií načrtnuté partnerské vztahy i psychologie postav. Jednou z point revoluční konverzačky tak je poznání, že studentu Románkovi jde v protikomunistickém tažení víc o zájem slečen a posílení ega.
Vieweghův pohled na revoluci vede skrze trapně nízké motivace jejích účastníků.
Jeho výpověď na téma, kdo koho má právo soudit, se ale blíží podprůměrné anekdotě. Po letech ztrácí hra i na vtipu, reálie typu parodie na ideologií poznamenané přednášky už tolik nebaví (parodovaný Zounek má předobraz v postavě stranického koryfeje na FF UK Rzounka).
V inscenaci Thomase Zielinského projekce několika snímků navodí pocit tvarů a barev normalizace. Pedagogové - muži (Martin Sláma a Václav Vašák) jsou lehce karikovaní „máničkovskými“ parukami, objevuje se i mírná groteskní nadsázka. Zcizuje se převlékáním na scéně nebo odosobněnými promluvami postav do zavěšeného mikrofonu. I přes povedené jednotlivosti, jakou je třeba herecky přesná postava Románka (Jan Grundman), proměňujícího se z ušlápnutého studentíka v ohnivě řečnícího revolucionáře a zpět v trapně poníženého milence, není inscenace o moc silnější než hra. Její autoři tolik na vině nejsou, na místě by byla uvážlivější volba titulu. Vieweghova moralitka se zkrátka do ničeho podstatného nezatíná, a pokud jde o zábavu, je revoluce dávno vytěžená.
HODNOCENÍ LN ** Michal Viewegh: Růže pro Markétu
Režie a scéna: Thomas Zielinski ND Brno, Reduta, s premiéra 15. 5.
