Začalo to v obývacím pokoji
Majitel největší středoevropské společnosti na zpracování ovesných vloček a výrobu müsli vystudoval zahraniční obchod a po možnostech samostatného podnikání se začal ohlížet hned v roce 1990, kdy se rozhodl nabídnout své služby a jazykové schopnosti prvním dovozcům. „Napřed jsem měl jenom svůj stůl v obývacím pokoji paneláku, kde jsme tehdy bydleli, ale brzy jsem zjistil, že si musím najmout kancelář a další kolegy. Začali jsme dovážet a vyvážet různé výrobky a přišli na to, že potraviny rostou nejrychleji. Od samého začátku jsme k nám dováželi kukuřičné lupínky cornflakes, které tu vůbec nebyly - stáli jsme o všechno, co bylo nové.“
Vroce 1994 firma poprvé nalepila na dovážené výrobky svou vlastní značku. Pro název Emco si Zdeněk Jahoda vypůjčil iniciálu křestního jména svého nejstaršího syna Martina - vznikla tak „Em Company“, zkráceně Emco. „Popírám systém, že začnete podnikat a rovnou víte, co chcete. Já si místo hledal postupně,“ vzpomíná Jahoda.
Začátky podnikání tak byly spojeny i s některými neúspěchy, i když dnes už je Jahoda tak jednoznačně negativně nevidí: „V roce 1991 jsem za spoustu peněz vydražil jednu prodejnu v Ostravě. Koupil jsem ji za vyvolávací cenu od státu, a protože jsem ty peníze na rozdíl od řady jiných opravdu zaplatil, stal jsem se v tomto období jedním z mála sponzorů státu. Byla to chyba, která nás finančně nesmírně vyčerpala. Na druhou stranu jsem se tam pak naučil spoustu věcí o fungování maloobchodu a poučil se.“
V druhé půli 90. let už Emco začínalo dominovat českému trhu s müsli a ovesnými vločkami, o čemž se Jahoda dozvěděl podle svých slov vlastně náhodou: „Někdo mi řekl, že viděl studii, kterou si zadala společnost Kellog’s, a že jsme v ní figurovali jako nejprodávanější značka. Sehnal jsem si ji také a řekl si, že se budeme muset začít chovat jako lídr trhu.“
Vyrábějí sami
Toto rozhodnutí vedlo kromě posílení marketingové podpory také ke spuštění vlastní výroby na přelomu let 1999 a 2000. „Začínal jsem si uvědomovat, jak je pozice obchodníka vratká. Rozhodli jsme se tedy jít do výroby sami a vsadili jsme na zapečené müsli. Pojí se mi to s jednou půvabnou vzpomínkou - z úřadu práce k nám tehdy nastoupila do oddělení vývoje paní, za kterou jsem přišel a řekl: ,Budeme vyrábět vlastní müsli.‘ Podívala se na mě a zeptala se: ,A kdo je vyvine?‘ ,Vy je vyvinete. Koupíme vám plynový sporák, budeme vám dodávat různé směsi a vy je v něm budete péct a testovat, jak která chutná.‘ Vypadá to neskutečně, ale opravdu jsme to tak provedli. Dnes vyrábíme 3,5 tisíce tun müsli výrobků ročně a vyvážíme je do třiceti zemí. Je to jedna ze zvláštností Emka: Téměř nikdy se mi nestalo, že bych koupil něco hotového, vždycky jsme museli všechno budovat. Už jsem na to zvyklý a počítám s tím, že když chci založit pobočku v další zemi, musím si sám najít místo, sehnat stroje, najmout lidi a začít na zelené louce. Přesně tak teď vypadá naše situace v Rumunsku, kde jsem myslel, že už jsem dohodnutý s partnerem, a teď se zdá, že to tak nebude - nové podmínky jsou pro nás nepřijatelné. Jedu tam znovu, ale jsem připravený i na to, že nakonec otevřeme výrobu sami.“
Z celého trhu cereálií má Emco největší podíl ve výrobě a distribuci müsli, kde tvoří zhruba polovinu českého trhu a aspiruje na lídra ve střední Evropě. Právě k tomu by mělo pomoci také rozšíření výroby do nízkonákladových zemí, kam manažer řadí vedle už zmíněného Rumunska také některé další státy jihovýchodní Evropy a Ukrajinu i Rusko. Vedle toho však jeho společnost stále výrazněji proniká do arabských zemí, kde se křupavému müsli tolik nedaří. „V arabských státech jdou na odbyt nejvíc obyčejné ovesné vločky. Je to zřejmě dáno koloniální minulostí, kdy je Angličané naučili jíst ovesné vločky k snídani. Máme distributory téměř ve všech arabských zemích a stále pro ně připravujeme nové výrobky. Dnes zde hodně posilují své pozice Němci a těm my dokážeme svou produktovou nabídkou konkurovat,“ vysvětluje Jahoda.
Pomohl Švýcarům
Jednatel Emka začíná pracovat ráno od osmi a z práce odchází kolem šesté. O víkendu nikdy nepracuje a v pátek končí ve čtyři. „Jsem členem jednoho evropského podnikatelského sdružení a otázka na délku pracovní doby tam jednou padla také,“ usmívá se. „Kolega ze Švýcarska mi nejdřív vůbec nechtěl uvěřit, že je možné odcházet z práce takhle brzo. Přesvědčil jsem ho, ať to vyzkouší, a on se nakonec rozhodl, že svým zaměstnancům zkrátí v pátek pracovní dobu také.“
ZDENĚK JAHODA
Rodina: Ženatý, tři děti, sedmadvacetiletý syn, dcery ve věku dvacet tři a devět let. „Když vznikalo Emco, pracovala manželka nějakou dobu se mnou, ale po osmi letech v roce 1998 jsme si řekli, že můžeme zkusit změnu. A narodila se nám druhá dcera.“ Auto: A 6 All-Road Hudba: „Helena Zeťová a Ewa Farna, o jejich cédéčka jsme si napsali k Ježíšku společně s dcerou. Mám o dva roky staršího bráchu, se kterým jsme kdysi poslouchali 60. léta a Olympic, a vždycky se mi směje, že jsem vyměkl a dostal se na popík. On zůstal u tvrdé muziky, i když na druhou stranu, já si Kabáty kupuji také.“ Volný čas: „Sport, rodina a cestování, které mě pořád baví.“ Dovolená: „Mám rád, když je pokaždé úplně jiná. Letos jsme byli na horách v Chile, dřív třeba na golfu u moře, vždycky něco jiného.“
