Šokující objev souboje dvou virů zřejmě donutí vědce změnit názor na to, zda tyto miniaturní „záškodníci“ patří mezi živé organismy. Otvírá také cestu k likvidaci nejmenších původců chorob. V nitru jednobuněčné měňavky Acanthamoeba castelanii, jež obývá vodní nádrže jedné pařížské chladírenské věže, zuří boj mezi obrem a trpaslíkem. Střetává se tu největší známý virus se svým droboučkým příbuzným. Objev virové bitvy vyrazil vědcům dech.
Obří virus měří v průměru skoro půl tisíciny milimetru a je viditelný i pod obyčejným světelným mikroskopem. Žije na úkor měňavek, ale sám má rovněž zdatného nepřítele. Skupina francouzských mikrobiologů vedená Didierem Raoultem z marseilleské Université de la Mediterranée zjistila, že gigantický „mateřský virus“ čili mamavirus je napadán desetkrát menšími viry, které si vysloužily jméno Sputnik. Zprávu o tomto převratném objevu přináší internetová verze prestižního vědeckého časopisu Nature.
Na první pohled je Sputnik zcela běžným virem. Do představ o standardním viru zapadá velikostí kolem 50 nanometrů i dědičnou informací tvořenou 18 343 písmeny genetického kódu.
Zbývající vlastnosti z něj činí šokující raritu. Sputnik se nemnoží v měňavce. Pro množení potřebuje „mateřský“ mamavirus. Využívá k tomu jeho výjimečně pestrou mašinerii molekul. Částice Sputniku lze najít uvnitř mamaviru, který je tak Sputnikem skutečně „nakažen“. Nemocný mamavirus chřadne, špatně se množí a jeho částice mají ztluštělý obal.
Co se umí nakazit, je živé Vědci se doposud domnívali, že virus dokáže nakazit jen živý organismus a viry se mezi opravdové organismy nepočítaly. „Skutečnost, že obří virus může onemocnět, naznačuje, že je to živý organismus,“ tvrdí Raoultův kolega Jean-Michel Claverie, který obří viry objevil v roce 2003.
Pozoruhodný je i Sputnik. Jeho dědičná informace obsahuje celkem jednadvacet genů. Třináct z nich je naprostým unikátem. Vědci v dědičné informaci virů nikdy nic podobného nenašli. Tři geny Sputnik zřejmě zcizil svému obřímu virovému hostiteli. Raoult razí pro virový Sputnik označení „virofág“ čili „požírač virů“. Zatím znali vědci mezi viry jen bakteriofágy čili „žrouty bakterií“.
Vědci zkoušeli viry využít pro ničení bakteriálních původců závažných onemocnění. Často s překvapivě dobrými výsledky. Objev prvního virofága slibuje, že budeme stejně cíleně ničit i virové původce lidských a zvířecích onemocnění. Bohužel ne všech. Viry HIV nebo původci chřipky jsou příliš malí, než aby do nich dokázaly proniknout viry podobné Sputniku. Vědci však očekávají objev dalších obřích virů a proti nim by mohly laboratorně upravené virové Sputniky zabírat.
Jak obří viry, tak i virofágy jsou zřejmě v přírodě hojné. Analýzy dědičné informace mikroorganismů izolovaných z mořské vody naznačují, že tu žije velké množství obřích virů, jež mají spadeno na plankton. V mořské vodě se podařilo najít i geny podobné úsekům z dědičné informace Sputniku. To znamená, že souboje virových Davidů a Goliášů budou v moři celkem běžnou záležitostí. Výsledek jejich zápolení může významně zasahovat do bilance skleníkových plynů, jež mořský fytoplankton
***
První pohled na virové války
Obří mamavirus (zobrazen červeně) obklopují útočící malé viry (zelené). Útočné viry s přezdívkou Sputnik jsou prvním příkladem virofágů, tedy „požíračů virů“. Dosud se o tom, že i virus může onemocnět, nevědělo.
Jednobuněčné měňavky Acanthamoeba castelanii napadené mamavirem: a/ Do hry vstupují „Sputniky“. Během 30 minut pronikají do cytoplasmy b/ Za čtyři hodiny se objevují shluky útočících virů c - f/ zobrazují stav šest, dvanáct a šestnáct hodin po infekci
