O větrníky není zájem, hlásili Lidovým novinám ještě před půl rokem obchodníci s projekty elektráren, v nichž se měl vyrábět proud z obnovitelných čili dotovaných zdrojů. Tehdy sliboval neslýchané výdělky solární obor, což ale od Nového roku díky vládě přestává platit. A v tu chvíli někteří energetičtí hráči, ČEZ počínaje a RWE konče, nacházejí opět zalíbení ve větrných elektrárnách.
Pravda, nedá se tu vydělat tolik jako na fotovoltaice, výkupní cena za elektřinu z větrníků je stanovena docela rozumně. Pořád ale garantuje, že stavět ohyzdná monstra na hřebenech hor se vyplatí. Každý větrník přitom svou troškou zvyšuje riziko zahlcení přenosové sítě při náhlých větrných poryvech. Jako by nám nestačilo, že Němci už ve větrnících nainstalovali kapacitu třinácti Temelínů, a česká přenosová soustava tím pádem žije pod hrozbou „německého“ blackoutu.
Je zřejmé, že státu se při honbě za obnovitelnou energií podařilo vyvolat v podnikatelských kruzích jisté množství negativní energie, která teď odmítá zmizet. Máme tu podnikatele, kteří si myslí, že každý dotační program je od toho, aby se na něm obohatili. Dokud EU nezruší své fantaskní předsevzetí, že do roku 2020 pokryje 20 procent spotřeby z obnovitelných zdrojů, bude si celé toto proticivilizační tažení znovu a znovu hledat jiné cesty.
