Nechápu kolegy novináře, kteří shrnuli právě skončené mistrovství světa ve fotbale málem jako Ludvík XVI., který si napsal do deníku v den pádu Bastily: „Nic.“ Nestačilo jim, že viděli v akci většinu nejlepších hráčů planety? Nenadchl je ladný a efektivní styl vítězů? Tak pardon.
Korunu nasadil už před začátkem sýčkující televizní komentátor Jaromír Bosák, který v Pátku LN blouznil, „že se mistrovství světa vůbec nemusí dohrát, protože se něco semele“. Semlelo se leda to, že jeho kolegovi Pavlu Čapkovi trvalo tři zápasy, než zjistil, že za Slovensko nehraje žádný Pekárik, ale Pekarík. Trenér Josef Csaplár, všech teoretiků futrál, ovšem obohatil coby host ve studiu češtinu novotvarem „přihrávka do kolma“.
Čtyřicet let tenhle národ trpěl komunisty, a najednou měsíc nevydrží troubení vuvuzel v hledišti. Všichni si stěžovali na míč Jabulani, ale na jeho let se proti nevyzpytatelným činům Věcí veřejných dalo zvyknout. Ano, slabinou byli někteří rozhodčí a doufejme, že trapas s neuznaným regulérním gólem Angličanů popožene dřímajícího předsedu FIFA Seppa Blattera, aby konečně zavedl při podobných sporných situacích video.
A co ty krásné góly (šleha van Bronckhorsta do uruguayské sítě prosvištěla rychlostí 109 kilometrů v hodině, o níž si leckterý rychlík Českých drah může nechat zdát)? Mě ale vedle toho zaujaly příběhy jak od Oty Pavla. Thierry Henry! Ve dvaatřiceti je v nejlepších letech, v Arsenalu a Barceloně vyhrál, co se dalo. Jenže Francie postoupila na MS, jak známo, na úkor Irů po jeho neférové přihrávce rukou a jako by na něm ulpělo Kainovo znamení. V rozhádaném týmu si zahrál jen pětatřicet minut a salut!, kariéru skončí v severoamerické lize! Naopak mě nadchlo, že se v Jižní Africe zrodila snad nejzářivější naděje šampionátu, dvacetiletý Thomas Müller, který se zapsal hned pěti brankami.
Bloud ten, kdo hledá ve fotbale spravedlnost. Podobá se životu, kdy se gauneři typu Vostrého a Koženého posmívají zdálky soudům. Ghanský Gyan nedal penaltu v poslední minutě prodloužení. Úžasný Diego Forlán v poslední minutě utkání s Německem zatočil přímý kop pouze do břevna. Tohle nevymyslí ani deset scenáristů uruguayských telenovel.
Kolik milionů kluků po světě spřádá sny, že si jednou zahraje finále a dá v něm gól. Za osmdesát let, co se pořádá šampionát, se to povedlo jen pětapadesáti pozemšťanům, včetně rodáka z Jinonic Antonína Puče a Mostečáka Josefa Masopusta. V neděli se k nim přidal Španěl Andrés Iniesta. Považte, že ještě žije stoletý Argentinec Francisco Varallo, který byl u prohry s Uruguayí 2:4 ve finále v roce 1930!
Fascinoval mě kouč Španělů Vicente del Bosque vzhledu Gena Hackmana, kterého před časem tupí bafuňáři vyhodili z Realu Madrid. Jeho kamenná tvář se rozzářila až po finále. Tomu říkám zadostiučinění! Možná podobné cítí i manekýn z Horního Ňoumova David Vodrážka, kterého spolustraníci nenechali živořit a promptně mu přidělili vedení zahraničního výboru sněmovny. ODS je nepoučitelná jak Maradona, který natolik svázal Messiho různými taktickými úkoly, že z něj nakonec neměl žádný užitek.