KOMENTÁŘ
Kauza zrušení víz do Spojených států plní už několik týdnů přední stránky domácích novin a celé to začíná připomínat seriál Dallas. Jednotlivé postavy mění stranu i zabarvení, přibývají další hráči, a člověk ztrácí přehled, kdo je kdo a co vlastně chce. Odhlédněme proto od dílčích, pro většinu diváků nesrozumitelných, jednotlivostí a podívejme se na celý seriál v kontextu. Je to docela poučný příběh.
Hurá na ně!
Dosud všechny české vlády tvrdily, že usilují o zrušení víz do Ameriky. Ta Topolánkova se do věci obula razantně. Měla pro to dobrý důvod: loňský slib nynější americké administrativy, že víza brzy padnou, a změnu příslušného zákona v Kongresu, který pro jejich zrušení nabízí vstřícnější podmínky. Je proto logické, že se Praha rozhodla využít příležitost, která se nemusí hned tak opakovat.
Tah za bezvízový styk a zejména pak chystaný podpis takzvaného memoranda o porozumění, klíčové politické dohody s USA, držel Topolánkův tým před partnery v unii pod pokličkou. Když věc pronikla na veřejnost, vzplál na evropské střeše oheň. Hrajete za našimi zády, porušujete pravidla, škodíte ostatním, zněly vzkazy z Bruselu. Důvodem byl a dodnes je fakt, že součástí českoamerické dohody jsou i body, v nichž Česko nemůže jednat na vlastní pěst, protože hlavní slovo tu má unie jako celek. Topolánkova vláda obratem prohlásila, že nehodlá porušit svoje závazky vůči klubu a bude je mít při dalších krocích na paměti; stejně tak si ale vyhrazuje právo bezvízový styk s USA dokončit.
Šlo v této fázi českému postupu něco vytknout? Rozhodně nepomohla rétorika ministra vnitra Ivana Langra, který, když se jal obhajovat podpis memoranda před svými unijními kolegy, šermoval výrazy jako „já jsem svobodný muž, a ne otrok Evropské komise“. To možná padlo na úrodnou půdu v partajních kruzích, řady spojenců tím ale nerozšířil. Stejně tak dodnes nebyla zodpovězena otázka, proč se za Čechy nepostavili další nováčci, když se Praze začalo spílat. Kde byli Estonci, Lotyši, Litevci nebo Slováci, kteří nyní jak na běžícím pásu podepisují stejná memoranda, protože i oni mají zájem na pádu víz pro své občany? Chtěla mít česká vláda prvenství a na budování koalice se lidově řečeno vykašlala?
Pokud ano, chyba. Měla by lehčí život. Při zpětném pohledu se nicméně nedá Praze vytknout možný nedostatek komunikace s Bruselem, konkrétně s Evropskou komisí. Jak totiž ukázaly následné události, komisi jde hlavně o to, celou věc zpomalit a ideálně zastavit. Proklamovaná péče o společná pravidla je až v druhém plánu.
Bruselská exekutiva si od počátku vízové ságy vrší máslo na hlavě: od rozšíření před čtyřmi lety tvrdí, že jí bezvízové cestování nováčků leží na srdci. Když se ale taková možnost otevře – a bez jejího přičinění –, místo toho, aby řekla „dobře, je tu šance, pojďme se na to podívat“, dští síru a vyhrožuje pomalu soudem. A selhává i ve věcné rovině. Na memorandu jí nejvíc vadí plánovaná elektronická kontrola pasažérů do Ameriky – páteř bezpečnostních opatření, která nahradí víza a již budou USA chtít po všech státech unie. Detaily systému ještě nejsou známy, neb Spojené státy na něm stále pracují, Brusel nicméně už teď tvrdí, že jde o jiný model vízové povinnosti, tudíž kompetenci unie a tudíž věc, s níž Češi a další nemůžou sami souhlasit. Jak tomu rozumět? Jednoduše: zavedení elektronické autorizace zhorší cestovní komfort lidí ze starších členských států, kteří dnes jezdí za oceán jenom s pasem, a vyžádá si nové náklady – mimo jiné vydání biometrických pasů. Starší země unie se proto do souhlasu s americkými požadavky nehrnou a komise jim svou interpretací elektronické kontroly jakožto unijní pravomoci vychází vstříc.
Že eurokomise kope za starší členské státy, ukázal i její návrh z tohoto týdne, jak by mělo vypadat společné vyjednávání za pád víz. Brusel chce s USA „otevřít otázku“ americkým zákonem daných základních podmínek, které musí každý stát splnit, aby se o zrušení víz v jeho případě mohlo uvažovat. Co to znamená: že si komise sáhla pro další nástroj, jak celou věc oddálit. Kdyby totiž její představa prošla, volného cestování za oceán se Češi a další nedočkají ani za deset let. Spor mezi Bruselem a Prahou je proto sporem mezi vízovými a bezvízovými státy v unii. A komise, hnána také touhou po udržení vlastní moci, se rozhodla postavit se na jednu stranu z nich.
A ještě jedna věc stojí za zmínku: Polsko. Protože Poláci nesplňují podmínky pro zrušení víz a jejich nová vláda se rozhodla ukázat proevropskou tvář, k nováčkům se nepřidali – dobré vědět, jak funguje českou vládou tolik vzývané spojenectví s Varšavou.
***
Jak ukázaly následné události, komisi jde hlavně o to, celou věc zpomalit a zastavit. Proklamovaná péče o společná pravidla je až v druhém plánu.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, katerina.safarikova@lidovky.cz stálá zpravodajka LN v Bruselu
