To je zákon jako z krkonošských pohádek, kritizuje lesní inženýr novelu

„Novela má dva hlavní směry, které bohužel jdou proti sobě. Na jedné straně se snaží vyjít vstříc části vlastníků honební půdy a na straně druhé se snaží snížit stavy spárkaté zvěře,“ vysvětluje docent ochrany lesa a myslivosti a také lesní inženýr Vlastimil Hart.

Pane docente, jak se akademická obec dívá na předkládanou novelu zákona o myslivosti?
To je bohužel složitá otázka, protože akademická obec je rozdělena na dva tábory. Na pražské Fakultě lesnické a dřevařské s novelou většina akademiků a odborníků nesouzní, kdežto na brněnské Lesnické a dřevařské fakultě s ní velká část akademiků souhlasí. „Naštěstí“ odborníci na myslivost s novelou mají větší, či menší problémy i zde. Každá strana přitom udává své argumenty, proč ano a proč ne a nebylo by ode mne fér, abych hájil pouze svou stranu, i když bych našel další argumenty, proč kolegové nemají pravdu, stejně jako oni by našli argumenty, proč my pravdu nemáme. Pokud ale budeme chtít zachovat akademický nadhled, tak bychom měli říct: „pozor, novela je natolik kontroverzní, že ani akademici se neshodnou na tom, jestli bude mít pozitivní, nebo negativní dopad na přírodu, zvěř a na sociální aspekt myslivosti“. To je za mě největší hazard, jít do rizika, kde nedokážeme dohlédnout všechny dopady.

V čem panují největší rozpory?
Novela má dva hlavní směry, které bohužel jdou proti sobě. Na jedné straně se snaží vyjít vstříc části vlastníků honební půdy a na straně druhé se snaží snížit stavy spárkaté zvěře. Přitom jsou vlastníci, kteří chtějí zvěře hodně a vlastníci, kteří chtějí zvěře zásadně méně. Zároveň to mohou být sousedé s rozdílnými představami o hospodaření se zvěří a dostáváme se do sporů, které známe i z Krkonošských pohádek. To ani neuvádím, že na celkový stav přírody se v novele moc nemyslí. Například nikdo nechce řešit velmi nízké stavy drobné zvěře, která je bioindikátorem stavu prostředí. Začali jsme se soustředit jen na materiální stránku přírody a naše vlastní potřeby, a ne na potřeby přírody jako takové. To by podle mě mělo být při tvorbě zákona o myslivosti to nejhlavnější. Bohužel novela vytváří zákon o právu na lov, a tak se vášně pouští až moc z uzdy a neřešíme podstatu celé věci.

Docent ochrany lesa a myslivosti a také lesní inženýr Vlastimil Hart (5. prosince 2024)

Ministerstvo zemědělství v čele s Markem Výborným hovoří o přemnožení spárkaté zvěře i divokých prasat. Jaká jsou skutečná čísla?
Přemnožení je složitější definice, kterou nechci vysvětlovat, protože má více podob a zde na to nemáme prostor. Ale asi všichni se shodneme na tom, že zvěře je opravdu více, než by bylo vhodné a že její vysoké stavy jsou na mnohých místech neúnosné a často škodí zvěři samotné. Mluvíme-li o vybraných druzích spárkaté zvěře. Nechci mluvit o tom, kde je příčina, kdo udělal chybu, nebo že zvěř se přizpůsobila neúměrnému množství biomasy, kterou v přírodě pěstujeme, nebo uměle dodáváme.

Ale co s tím?
Stavy zvěře zkrátka neodpovídají našim obecným představám a je potřeba je uvést na úroveň, kterou jsme ochotni akceptovat. Zde narážíme na největší problém. Čísla vyjadřující početní stavy nám neřeknou to nejdůležitější. Nejdůležitější je stav prostředí, biologické potřeby zvěře a potřeby, či požadavky lidí, které se různí podle toho, na jaké straně stojí, nebo jaký je jejich cíl.

Takže zvěře je skutečně moc a působí dopravní nehody i škody na zejména zemědělském majetku. Novela je tedy nutná, ne?
Kdybychom vše uměli vyřešit zákony, tak by nebyly problémy. Žádný zákon a ani novela nebude fungovat bez toho, aniž by lidé byli přesvědčeni o tom, že je správná a sami se motivovali k dodržování paragrafů. Ani zde to nebude jiné. Drtivá většina myslivců, na které novela dopadne, s ní nesouhlasí a jak myslíte, že to po jejím nuceném schválení dopadne? Je tento přístup správnou cestou? Pár vlastníků, či zástupců vlastníků honební půdy silou protlačí novelu, kterou drtivá většina myslivců nepřijme a následně bude hledat cesty k tomu, aby ji nemuseli dodržovat. To je za mě velmi špatný a krátkozraký přístup. Silou by se přeci zákony neměly ani tvořit, ani prosazovat. Takový přístup nikdy nepřinesl a nepřinese nic dobrého.

Ale něco se musí udělat, ne?
V každém případě je potřeba udělat i legislativní změny, které povedou ke zlepšení situace a ke snížení vysokých stavů spárkaté zvěře. Už nebudu psát lokálně zvýšených, protože bychom zbytečně slovíčkařili a chytali se za slova místo toho, abychom hledali společná a účinná řešení.V zákoně jsou místa, která při dobře cílené změně pomohou situaci řešit a nevyvolají zbytečné vášně. Rozebírat to jedno po druhém nikam nepovede. Novelu musí vytvořit odborníci, kteří dohlédnou většinu dopadů a budou ji tvořit s vědomím, že její cíl má být s vizí dlouhotrvajícího, promyšleného a funkčního celku a nemá řešit současné, často lokální problémy.

Takže se to za rok nevyřeší?
Hlavně se vyvarujme nesmyslných představ, že se situace dá vyřešit v horizontu jednotek let. Postupné snížení stavů a narovnání sociálních, pohlavních a věkových struktur v populacích spárkaté zvěře je práce na mnoho let, ať chceme, či ne. Bez odborného přístupu se budeme stále točit v kruhu a jediný, kdo tímto přístupem bude trpět, je zvěř a příroda a vlastně i my lidé tím, že naše chyby svedeme na zvěř, která nám bude dělat stále větší a větší škody. Zvěř není nepřítel, nepřítelem jsou neodborná a neuvážená rozhodnutí.

Umíme škodu, kterou zvěř způsobí, vyčíslit?
Až vyčíslíme škody, které působíme naším neodborným jednáním, tak budeme umět vyčíslit i škody zvěři. Jsou lokality, kde málo zvěře působí větší škody než v lokalitách, kde je stejného druhu mnohem více. Jak je to možné? Často neodborným přístupem lidí, kteří o způsobu „péče o populace zvěře“ rozhodují. Musíme si uvědomit a přijmout fakt, že zvěř potřebuje potravu a že my té potravě říkáme komodity, které nějak oceňujeme.

Takže se škodami se musí počítat?
S určitou mírou „škody“, se musíme smířit, pokud chceme mít i zvěř. Měli bychom přijmout skutečnost, že když zvěři nedáme klid, tak nebude dodržovat pastevní cykly. Tím ji stresujeme a pak nám dělá násobné škody na lese, za které následně zvěř trestáme. Moudré a rozmyšlené rozhodnutí není v bezhlavém a rychlém snížení stavů, ale v nastavení lovu tak, aby byl cílený, intervalový, v lokalitách, kde zvěř nejvíce škodí a zároveň abychom jí dali klid a prostor pro dodržování pastevních cyklů. Ti nejmoudřejší mohou doplnit zvýšení pastevních ploch na místech, kde chceme zvěř udržet, kde nepůsobí takové škody, a tam nelovit. Potom se bavme o množství akceptovatelné škody. Jinak bychom opravdu měli být fér a spočítat škody našich neuvážených rozhodnutí.

Je jich hodně?
Nemyslím jen škody na zvěři, ale škody na lese, které byly způsobeny našimi chybnými rozhodnutími ve vztahu k řízení populací zvěře. Pokud budeme dobře hospodařit s celými populacemi, tak postupně dostaneme její stavy na úroveň, kdy budou akceptovatelné i škody na zemědělských plodinách. Ale o tom se psalo mockrát, že neuvážený lov podpoří množivost zvěře, zvýší se škody...

Zákon má změnit velikost honitby z 500 na 250 hektarů. Podle mnohých takové opatření nectí přirozený pohyb zvěře, jak tomu je?
Nejde jen o pohyb zvěře, ale o způsob řízení populací. Je potřeba si uvědomit, že se zvěří se musí hospodařit odborně, cíleně a dlouhodobě. Sociální struktury zvěře jsou složité a jejich nedodržení a narušení způsobí nekontrolované škody, ať již na porostech, nebo v populacích zvěře.

Nemůžete dát konkrétní příklad?
Popsání na konkrétním příkladu by bylo na samostatný příspěvek, ale zkuste si představit život jelení rodiny. Jelen potřebuje 11–14 let, kdy o něm mluvíme, že je na pomyslném vrcholu. Za svůj život projde plochu několika tisíců hektarů a teď rozdělte jeho domovský okrsek na 250 až 500 hektarové zahrádky s rozdílnými přístupy ke zvěři, jejím stavům a managementu. Správná otázka je, jestli oněch současných 500 ha stačí. A pak se ale ptejme, proč jsou takové problémy se zvěří? Nerespektujeme potřeby zvěře již mnoho let a teď chceme situaci ještě zhoršit. Toto není cesta k úspěchu. Jednak nic nevyřeší a jednak brání tomu, aby se udělaly podstatné a důležité změny, které by situaci postupně měnit začaly. Jsem přesvědčen, že kdybychom neřešili zájmy některých vlastníků a aktivistů, kteří chtějí z nejrůznějších důvodů snížit výměru honiteb a dát povolenky vybraným vlastníkům, tak by novela byla již schválená a mohli jsme současnou situaci řešit již několik let. Místo toho se dohadujeme a píšeme různá vyjádření a skutek utek.

Vy jste v neposlední řadě sám myslivec, jak se díváte na zaúkolování ozbrojených státních složek při odlovu zvěře?
Toto není cesta. Moudré přísloví říká „ševče, drž se svého kopyta“. Ozbrojené státní složky mají jiné cíle, jiné vzdělání, schopnosti, dovednosti a v neposlední řadě i úkoly. Lov je složitá a komplikovaná záležitost. Nejde jednoduše říct „umíš střílet, tak běž a střílej“. Ostatně to vidíme v praxi, jak neuvážené rozhodnutí dopadlo. Daňové poplatníky to stálo miliony, státní ozbrojené složky čas a energii. A pomohlo to? Myslivci dělají vše zadarmo, vlastním vybavením, ve svém volném čase. Jsou na to školení, mají zkušenosti i dovednosti, znají místní podmínky i zvěř a kdyby se přidala motivace a nemusí být pouze finanční, ale třeba v odborném přístupu k zákonu, nebo obecně k myslivosti a myslivcům jako takovým, tak bych na tuto a mnoho dalších podobných otázek nemusel odpovídat. Znovu opakuji, krátkodobá a rychlá, či snadně vypadající řešení, většinou nevedou k dlouhodobému a udržitelnému cíli.