Čínský román Totem vlka, podepsaný autorem jménem Ťiang Žung. Příběh ze stepi, kde bojují pastevci s vlky. Pro někoho nacionalistický škvár, pro jiného romantické vyprávění o touze po svobodě. Na knihu jsme se zeptali Zuzany Li, která světoznámý román přivedla k nynějšímu českému vydání.
* LN Totem vlka byl do mnoha jazyků přeložen z angličtiny. Vy jste překládala z originálu. Jaká to byla práce?
Knihu jsem ze spisovné čínštiny překládala déle než dva roky. Příběh se ale odehrává v mongolské stepi, takže s předměty jako třeba úrga, gutaly (špičaté mongolské boty) nebo dél mi pomohla mongolistka Veronika Zikmundová. Víte, co je dzud? Nebo namag? Řešila jsem mokřiny a vysychající jezera, názvy travin, bylin, ptáků, problém byl s hlodavci, také druhy koní. A samozřejmě s termíny, které se týkají vlků, vykreslených jako moudrá a svobodomyslná zvířata. V knize se také objevují příběhy z čínské a mongolské historie, legendy a mýty, překládat tyto pasáže byla radost. Přiznávám však, že byly i chvíle, kdy by mě autor jistě nechtěl slyšet. Z čínštiny překládám asi deset let, nejčastěji povídky a básně. Tohle byl můj první román.
* LN Má český čtenář vůbec možnost poznat čínskou literaturu? Jak jsme na tom s překládáním klasické a současné literatury?
Díky Jaroslavu Průškovi máme přeložena základní díla, Lu Süa, Pa Ťina, Mao Tuna, Ting Linga a podobně. Oldřich Král doplnil kánon taoistických a buddhistických textů a klasických čínských románů. V moderní literatuře navazuje až mladší generace, například Olga Lomová, která se sice věnuje klasické literatuře a staré tchangské poezii, ale ze současné literatury překládá zajímavé ukázky. Například básně exilového čínského básníka Jang Liana v Souvislostech. A teď vyrůstá nová, nejmladší generace.
* LN A jak jste se k čínštině dostala? Máte docela neobvyklé příjmení…
Studovala jsem filozofii a představovala si, že odlišný jazyk mi otevře nové světy myšlení. Pak mě ale studium pohltilo, čínština se nedá studovat „jen tak“, vyžaduje úplné nasazení. A během toho zápolení a objevování jsem potkala i pana Li. V Číně jsem žila čtyři roky, teď jsem zase nějaký čas doma.
* LN Je Totem vlka spíš klasické vyprávění, nebo jde o něco nového? Autor byl prý ovlivněn četbou Šolochovova Tichého Donu…
Není to tradiční vyprávění v čínském slova smyslu. Jde o vyloženě moderní román, což znamená, že je „západní“. Nevím, odkud máte Tichý Don, já se zas dočetla, že autora ovlivnil Balzac, Jack London a Jane Austenová. Myslím, že se v Číně dostal do módy jakýsi pseudofilozofický román – začal to snad Kundera, kterého Číňani zbožňují – kde se vedle příběhu dává velký prostor i různým úvahám.
* LN Přiznám se, že Totem vlka čtu, ale možná nedočtu. Kniha mi přijde zdlouhavá a fascinuje mě spíš kvůli poprasku, který v Číně způsobila, než literárně. Možná se ale dozvím něco podstatného o duši Číňanů.
Vzhledem k popularitě románu, Číňanům zjevně zdlouhavý nepřipadá, naopak tvrdí, že je čtivý a zajímavý, skvěle napsaný. A myslím, že v té knize se čtenář o Číně dozví docela dost, pokud nebude číst jen to, co chce slyšet. Jasně, Číňani zničili step, tady to máte. Buch! První potvrzená pravda o Číně. Čínští komunisti jsou arogantní blbí demagogové, to tu máte taky! Ale když nebudete číst jen ta klišé a uvědomíte si, jak hlavní postava Čchen Čen uvažuje a co dělá, když se zamyslíte nad autorem a proč a co píše, myslím, že ani ne tak v příběhu, ale v tom, co je mezi řádky a za nimi, možná, že vám dojde, že je tu „Čína“ docela hezky odhalena včetně svých klišé a stereotypů. Zrovna vy to tedy asi nedočtete, hm… já se ale hrozně těším, až si to někdo u nás konečně přečte a řekne, co si o tom myslí. Sama bych řekla, že tenhle román odhaluje dnešní Čínu ne na kůži, ale na kost.
* LNA teď hodně primitivně. Je Totem vlka návod, jak z Číňanů shodit ochablost, dát jim injekci dravého nomádismu a ovládnout svět? Anebo je kniha pobídkou ke svržení komunistů?
Ty dvě části otázky si v čínském chápání protiřečí. Buď je podněcujete k dravosti a ovládnutí světa, což dnes pro běžného Číňana znamená „být silný a jednotný“, tedy vydělávat, bohatnout a pak si to všechno jednou koupit. Anebo je podněcujete ke svržení komunistů, což v čínském běžném chápání znamená „nastane zmatek a vnitřní boj o moc“. Když bojujete uvnitř, nejste silný navenek. Myslím, že většina Číňanů si vybrala „být silný a jednotný“. Na současnou politiku brblají, ale jsou součástí soukolí. Ozývají se stále i kritické hlasy, teď i pár politicky motivovaných a otevřenějších. Já v Totemu vlka tu výzvu ke svobodě slyšela velmi zřetelně, i když je více prostoru věnováno jiným úvahám. Závěr, kdy se vlče raději samo uškrtí, než aby bylo vláčeno na řetězu, je přece jednoznačný.
* LN Nesmírně působivé je líčení konce stepi, vybíjení vlků, ale i svišťů... všeho živého. Je to realismus? A víme už dost o osobě autora? Byl zahalen tajemstvím a kolovaly nejrůznější fámy, o koho jde.
Autor se jmenuje Lü Ťia-min (Lü Jiamin). Ano, skutečně žil ve stepi a také se účastnil mnoha prodemokratických hnutí, od Zdi demokracie po demonstrace na náměstí Nebeského klidu. A zničení stepi následkem necitlivých kampaní minulých dob je také realita. On sám tvrdí, že aby román vyšel, musel použít pseudonym. A ze stejného důvodu možná zakrýval své záměrné poselství, až jej pro mnohé zakryl tak, že není úplně zřejmé a jasně čitelné. Ale i to je jedna z realit dnešní Číny.
***
TOTEM VLKA
* Román Totem vlka vypráví příběh čínského studenta, který před politickými bouřemi „kulturní revoluce“ zvolil život v pustých stepích severní Číny. V divočině potkal starého Mongola, který ho uvedl do mystického „vlčího učení“. Vlci, vyslanci nebes, jsou představováni jako nejlepší válečníci a stratégové všech dob. Román se stal literární senzací a byl dosud přeložen do více než dvaceti jazyků.
