Nový arcibiskup bývá obvykle jmenován několik měsíců po ohlášené rezignaci předchůdce. Jelikož je post pražského arcibiskupa tradičně postem kardinálským (poslední čtyři arcibiskupové byli zároveň kardinály), očekává se, že i Vlkův nástupce bude jmenován kardinálem. Měl by tedy právo volit papeže.
Spory s Ratzingerem
Jaké jsou plody Vlkova šestnáctiletého působení? V jakém stavu je církev, kterou předá svému nástupci? Stát se arcibiskupem po Františku Tomáškovi by bylo nevděčné pro kteréhokoli kandidáta. Miloslav Vlk, muž zpevněný odebráním státního souhlasu k výkonu kněžské služby v roce 1978 a prací ve skrytých strukturách církve, měl ale předpoklady na Tomáška důstojně navázat.
| Kandidáti na pražského arcibiskupa |
|
Dominik Duka - královéhradecký biskup Jan Graubner - olomoucký arcibiskup František Lobkowicz - ostravsko-opavský biskup František Radkovský - plzeňský biskup Karel Herbst - pražský pomocný biskup Václav Malý - pražský pomocný biskup |
Velkým Vlkovým tématem byla pražská katolická fakulta, o jejíž směřování svedl letitý boj s názorově dosti uzavřeným děkanem Václavem Wolfem. Arcibiskup nakonec zvítězil. I zde Vlkovi ale kladl odpor Ratzinger aktivně podporující Wolfa. Není proto divu, že německý kardinál pak při papežské volbě nebyl Vlkovým favoritem. A když se stal papežem, jejich vzájemný vztah to nijak nepozvedlo.
Největším dluhem Vlkovy éry zůstane nedořešený vztah církve se státem. Sám kardinál vidí viníky v Klausově ODS a Zemanově ČSSD. Václav Klaus a Miloš Zeman zase v přehnaně neústupném kardinálovi. Pravda bude zřejmě někde uprostřed. Klaus s Vlkem si od začátku - možná kvůli podobným povahám - nesedli, a s návrhy sociálních demokratů už rozladěný kardinál nebyl schopen pracovat. Důsledkem nedořešeného vztahu katolické církve se státem je i to, že Česká republika jako jedna z mála zemí dosud neuzavřela smlouvu s Vatikánem.
Dlouhé monology o dialogu
Mezi lidmi znajícími Miloslava Vlka ještě z doby před rokem 1989 je dost těch, kteří tvrdí, že ho arcibiskupování změnilo. V průběhu let prý ztratil kontakt s normálním životem, s dávnými známými se už nedokáže bavit jako rovný s rovným. Potvrzovala by to i jeho mediální vystoupení, v nichž často propaguje dialog tím způsobem, že o něm vede dlouhé monology.
Vlkova církev toho hodně započala, ale málo dokončila. Přitom měla dost času některé důležité položky uzavřít. Vedle otázky skryté církve například problém kněží -spolupracovníků StB. Vázne vztah církve k médiím. Neproměněnou Vlkovou šancí byl i Plenární sněm katolické církve v ČR, který se vyhnul kontroverzním tématům.
Navzdory rozvíjející se charitě nebo církevnímu školství předá Vlk svému nástupci církev poměrně statickou a málo věrohodnou. Sám se představil jako muž dobrých úmyslů, jejichž naplnění někdy brání on sám. Mnozí v něm vidí čiperného pastýře, kterého „zkazila mitra“. Dá se čekat, že papež Benedikt XVI. nebude Vlkův odchod z postu arcibiskupa nijak prodlužovat. Pokud by se však vyskytly potíže s výběrem nástupce, může se velká změna na pražském arcibiskupství odehrát až napřesrok.
