Modelovat například atmosféru hvězd dokáže program s kódovým označením TLUSTY. Autorem je Ivan Hubený, nejcitovanější astronom českého původu s 5800 odkazy ve vědeckých článcích. Přes dvacet let žije v USA, nyní pracuje na observatoři v americké Arizoně a je profesorem na katedře astronomie Arizonské univerzity. Začátkem listopadu mu Česká astronomická společnost udělila Nušlovu cenu za celoživotní dílo.
Jak se vám podařilo získat tolik citací? „Velké množství citací vyvolal program TLUSTY, který počítá modely hvězdných atmosfér, záření z hvězd a v poslední době se rozšířil na modely extrasolárních planet a hnědých trpaslíků. Jelikož program je univerzální, a celkem snadno s ním lze zacházet, používá ho skutečně hodně lidí po celém světě a pochopitelně při použití tento program citují,“ vysvětluje Ivan Hubený.
Astronom českého původu proslul také tím, že se věnuje široké paletě různých objektů.
Ještě v Československu začínal s výzkumem horkých hvězd, ale postupně se věnoval i exotickým objektům, jako jsou novy a vzdálené kvasary. V posledních letech se soustřeďuje na hit moderní astronomie - exoplanety.
Planety u cizích hvězd. Zatím se nepodařilo objevit žádnou, na které bychom mohli přistát. A to už je astronomové zkoumají od roku 1992. Ale až o osm let později mohl začít podrobnější výzkum. Posun nastal hlavně díky tomu, že byla vyvinuta metoda sledování přechodů exoplanet přes disk jejich hvězdy. Z našeho pohledu něco podobného, jako když v roce 2004 přes sluneční kotouč putovala planeta Venuše.
Byla to taková malá tečička a nedala se pozorovat jinak, než se speciálními filtry. Tento jev je velice vzácný nejen pro planety Merkur a Venuše v naší sluneční soustavě, ale také jinde ve vesmíru. Nyní známe asi 320 exoplanet, z toho asi 50 se díky úplné náhodě dostává do pozice, že jsou vidět ze Země jako tranzitující. To znamená, že občas jsou před a občas za svojí hvězdou.
Díky tomuto pohybu vědci zjistí, z čeho je složena atmosféra planety. Využívají k tomu tzv. sekundárního zákrytu. To je okamžik těsně předtím, než planeta zmizí za hvězdou. V tu chvíli je osvětlena paprsky hvězdy, které se od ní odrážejí jako od zrcadla a putují vesmírem až k nám, kde vědci pořizují spektra prvků. Poprvé se to podařilo v roce 2005, od té chvíle začal skutečně kvantitativní fyzikální výzkum atmosféry exoplanet. Vědci zjistili, že většina z nich se podobá spíše našemu Jupiteru.
„V atmosféře horkých i studenějších exoplanet je mj. voda. Její přítomnost ale není naprosto žádné překvapení. Obří planety jsou složeny především z vodíku, helia a také kyslíku. Helium se neslučuje s ničím, takže vodík a kyslík se pochopitelně při určité teplotě sloučí na vodu, ať jsou podmínky jakékoliv. Existence vody zatím neříká nic o možnosti života. Ta by připadala v úvahu, pokud by voda měla teplotu podobnou jako má na Zemi a kdyby byly splněny další podmínky,“ říká Ivan Hubený.
Většina z 320 exoplanet je podobná spíše obřímu plynnému Jupiteru. Pokud jde o dobu, kdy bude běžné objevovat planety pozemského typu je Ivan Hubený optimista. „Moje tendence by byla říct, že to bude tak za deset let, ale věřím, že to asi přijde daleko dřív, možná, už za několik málo let.
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo.
Text zkrátila redakce Lidových novin.
