Fyzik Edward Teller se narodil před 100 lety v Budapešti
Když jednou ve škole malý Edward při hodině matematiky vyřešil za chybujícího učitele rovnici, pedagog prohlásil: „Tak vy jste génius, Tellere? Nuže, génie tu rádi nemáme!“
Nu a pokud je ten malý génius ještě židovského původu a nacházíme se na sklonku monarchie v tehdy silně antisemitské Budapešti (kde se Teller 15. ledna 1908 narodil), nelze se ani divit, že ho otec, bohatý advokát, nabádal: „Odjeď odtud, jakmile to jen trochu půjde!“
V osmnácti Edward odchází studovat chemické inženýrství do německého Karlsruhe, ale zláká ho teoretická fyzika. Roku 1928 ji odchází studovat do Mnichova. Tam mu při vyskakování za jízdy tramvaj ujede pravou nohu. Ve studiích pokračuje v Lipsku, doktorát získává v Göttingenu.
Jeho slibně se vyvíjející vědeckou kariéru v Německu zničí nástup Hitlera k moci. Teller odchází do Kodaně k fyziku Bohrovi a v roce 1935 získává profesuru na univerzitě ve Washingtonu.
Za války pracuje v Projektu Manhattan, ale hlavně se tam zabývá myšlenkou na termojadernou (vodíkovou) bombu.
Po válce pracuje u Enrica Fermiho v Chicagu a s hrůzou sleduje, jak jeho rodinu, zázrakem přeživší holokaust, začínají v Maďarsku pronásledovat komunisté. Jako jeden z mála si nedělá o Stalinovi žádné iluze a nepřetržitě pléduje za zahájení vývoje vodíkové zbraně (rád jí říká „moje dítě“). „Teprve až budou bomby tak velké, že skutečně budou s to zničit všechno, popadne lidi opravdový strach a vrátí se jim politický rozum. Kdo je proti vodíkové bombě, protože chce zachránit mír, dělá pštrosí politiku.“
Úplnou zelenou dostává poté, co Sověti roku 1949 odpálili první atomovou pumu a poté, co byl hned počátkem roku následujícího v Los Alamos odhalen jako sovětský špion fyzik Klaus Fuchs. První Tellerovo „dítě“ exploduje v Pacifiku na podzim 1952.
Zhruba ve stejné době také jako jediný vědec svědčí proti Oppenheimerovi (který byl proti vodíkové bombě) a rozhodující měrou tak přispěje k jeho znedůvěryhodnění a pádu. Losalamoští kolegové se od Tellera s hnusem odvracejí. Proto spolu s Ernestem O. Lawrencem zakládá novou „termojadernou“ laboratoř v kalifornském Livermore, kde pracuje na zmenšení původní (prakticky nepoužitelné) termojaderné pumy do operačních rozměrů. Stihl to do března 1954.
Kvůli své úporné podpoře jaderného zbrojení se stal předobrazem pro doktora Divnolásku, hlavní postavu šíleného atomového vědce ve stejnojmenné komedii Stanleye Kubricka z roku 1963.
Přitom to navzdory své ješitnosti a aroganci byl citlivý a múzický člověk. Fyzik Freeman Dyson ve své autobiografii píše, jak se jednou (patrně v Los Alamos) vrátil domů a slyšel, jak někdo hraje na klavír Bachovo preludium č. 8 Es moll. „Ať už to byl kdokoliv, vkládal do toho celé srdce a duši. Melodie se nesla vzhůru jako smuteční chór z hlubin, jako kdyby duchové podsvětí tančili pomalou pavanu. A za klavírem seděl Edward Teller.“ Poslední část vědecké kariéry Teller strávil na Stanfordově univerzitě v Kalifornii.
Vědět o sobě dal ještě počátkem 80. let, kdy získal prezidenta Reagana pro strategickou obrannou iniciativu („Hvězdné války“), která významně přispěla ke zhroucení stále vyčerpanějšího Sovětského svazu.
K pětadevadesátinám dostává od prezidenta Bushe Medaili svobody. Zemřel v roce 2003.
