ODS logicky usiluje o liberální voliče. Ale proč skrze muže, který je odrazuje?
Zkuste si malou duševní rozcvičku. Představte si, že jste volič Bursíkových zelených, že je vám blízká „pražská kavárna“ se svými liberálními názory na způsob života a že teď, když Bursík říjnové volby odpískal a Strana zelených se do sněmovny tak jako tak nedostane, zvažujete, komu „to hodit“.
Zvažujete i ODS? Ta představa vůbec není z žánru sci-fi. ODS model 2009, tedy bez Klause a s vládní zkušeností tandemu Topolánek–Bursík (Čunek byl spíše trpěn, než aby dotvářel triumvirát), má něco do sebe. Ale přilákají vás občanští demokraté na svého zeleného muže Davida Vodrážku? Ten by si většinovou odpověď za rámeček asi nedal.
Nejde o biomasu ODS láká zeleně uvažující voliče zcela logicky. Je-li tu k dispozici pěkných pár procent zelených či alespoň nazelenalých voličů, tušíme, že část z nich půjde za Schwarzenbergem a jeho konzervativní TOP 09. Jenže co s tou liberální většinou? Kdyby šla za Bursíkem, Topolánek by jen chystal recyklaci staré vládní party. Ale teď se o ni musí ucházet sám.
Opravdu musí. Doba, kdy měl smysl zápas o ryze konzervativní či ryze liberální stranu, je pryč. Takový zápas má smysl v USA či v Británii, díky jejich tradici a většinovému systému. Ale pokud se navzájem vybíjejí konzervativci a liberálové v Česku léta Páně 2009, jen tím nahrávají úspěchu Jiřího Paroubka a sami sebe tím posunují k roli věčné opozice.
Takže ještě jednou.
ODS usiluje o zelené voliče. Ale proč právě skrze Davida Vodrážku? První místopředseda ODS je ryzí ukázkou politika zelenou múzou nepolíbeného.
„Příroda je nedílnou součástí našeho fungování a musíme s ní žít v symbióze,“ říká v rozhovoru pro LN.
„Životní prostředí je určitě tématem, které mě zajímá,“ pokračuje, „a myslím, že mám co nabídnout.“ Pro výše zmíněné voliče a příznivce „pražské kavárny“ to jsou jen ryzí manažerskobafuňářské plky.
Ty voliče nezajímá, do jaké míry Vodrážka – a jeho ústy celá ODS – rozumí detailům skleníkových plynů („vím, co je biomasa, vím i, co jsou skleníkové plyny, ale nedokážu to přesně specifikovat podle těch vzorců“). Oni přece nevolili Bursíka proto, že on skleníkovým plynům rozumí, ale pro celkovou message, poselství jeho strany.
Má-li někdo blízko k ekologistům, jak se zeleným partám říká, nemusí ho nějak zvlášť přitahovat samotná ekologie. Tradiční definice říká, že ekologie je nauka zkoumající vztahy organismů k vnějšímu prostředí a vztahy organismů navzájem. Znamená to snad ale, že když stát dává x miliard „na ekologii“, že za ty peníze vznikne superústav zkoumající vztahy mezi organismy? Ne, pro ekologické či zelené strany, pro ekologicky či zeleně uvažující voliče je dnes rozhodující určitý způsob života, určité nastavení priorit, určitý vztah ke světu, k menšinám.
Ekologistou není ten, kdo vystudoval ekologii. Těch je málo. Shodou okolností k nim patří Martin Bursík, ale to je výjimka potvrzující pravidlo. Vždyť ekologii vystudoval i Ivan Brezina, jeden ze zásadních – právě proto, že poučených – odpůrců ekologismu. Mezi ekologicky uvažujícími lidmi narazíme na statistika Lomborga, na geologa Moldana, na sociology, filozofy i architekty, zatímco mezi ekologisty spíše na fanatické alternativce, prostě na typy, které ODS lákat nechce ani nemůže.
Chce-li ODS ukázat vstřícnost k liberálně uvažujícím nefanatikům, nemusí předstírat, že má experta na skleníkové plyny. Tady se David Vodrážka zamotá více než Kateřina Jacques v biomase. Měla by ale vědět, že tyto voliče rozhodně neuloví na Vodrážku coby symbol špičatých bot a „Podnikatelské demokratické strany“.
Jde o městské liberály Zelení voliči představují zajímavé spektrum. Najdeme mezi nimi i konzervativce. Třeba v Anglii, kde ochrana přírody (conservation of nature) vůbec vznikla. Nebo v západním, konzervativním Rakousku – na rozdíl od alternativní Vídně. Rakouský zelený guru van der Bellen chodí v oblecích na míru, je blázen do sporťáků Alfa Romeo a řekl, že čím silněji bojuje EU proti kouření, tím víc se mu chce kouřit. Přitahuje zelené voliče – ale jen proto, že je políben zelenou múzou.
U nás moc konzervativních zelených voličů není, a pokud jsou, zřejmě se přikloní k „hajnému a hospodskému“ (jak se sám tituluje) Schwarzenbergovi. V Česku roku 2009 jde hlavně o městské liberály, alternativněji uvažující lidi s otevřeným názorem na život i na svět. Pro ně zůstává David Vodrážka prototypem politika, před nímž by zelená múza utekla.
***
Chce-li ODS ukázat vstřícnost k liberálně uvažujícím nefanatikům, nemusí předstírat, že má experta na skleníkové plyny
O autorovi| Zbyněk Petráček, e-mail: zbynek.petracek@lidovky.cz komentátor LN
