NEW YORK/PRAHA Když před pěti lety hledal americký skladatel a muzikolog Jonathan Pieslak podklady k článku o heavy metalu, narazil na internetové stránky kapely Slayer (o povaze textů výmluvně vypovídají názvy jejích songů jako „Antikrist“, „Povinná sebevražda“ nebo z těch novějších „Džihád“). Jeden z fanoušků tam v diskusi tvrdil, že během války v Perském zálivu přicházelo plných čtyřicet procent fanouškovské pošty od vojáků nasazených na Středním východě.
To číslo se sice později ukázalo jako přehnané, ale Pieslaka to zaujalo.
Dokonce tak, že na dané téma napsal zajímavou studii nazvanou „Američtí vojáci a muzika v irácké válce“.
Pieslak v ní konstatuje, že heavy metal se svými údernými bicími (bubeníci nepoužívají jeden, ale dva velké bubny zvané kopáky) a zběsilým střídáním kytarových riffů dokáže vojáky nejlépe mentálně připravit na bojový výsadek, protože se „zvukově velmi podobá intenzivní střelbě z automatických zbraní“.
Jeden z vojáků nasazených v Iráku k tomu Pieslakovi řekl: „Ne vždycky máte náladu na to hrát si na vojáky. Abych do toho dal všechno, pouštěl jsem si jedině Slayer,“ přiznal Colby Buzzell. Nejen metal ale dodával vojákům kuráž. Mezi nejpopulárnějšími songy v armádě jsou i hity amerických rapperů, jako je Lil Jon.
V jejich případě nehraje klíčovou roli ani tak muzika jako slova. Z jednoho z Jonových hitů se podle Pieslakova zjištění stala doslova hymna Čtvrté pěší divize. Vojáci se před bojovým nasazením navzájem hecovali refrénem songu „Je mi to u pr...“.
Dvojice vojáků z Arkansasu šla ještě dál a natočila v Iráku dokonce vlastní album, které se stalo hitem. Jeden ze songů si vypůjčili u hvězdy 70. let Jimmyho Buffeta - jeho někdejší „plážový“ šlágr nazvaný Margaritaville patřičně „přitvrdili“ a přejmenovali ho na Mortaritaville.
„Tak zas terčem v Bagdádu/ prej jen jeden víkend v měsíci, jo, to tak/ nejradši bych vykopal zuby tomu dobrákovi, co mě sem dostal/ ale je mi zatraceně jasný, že si za to můžu sám,“ citoval text songu Pieslak.
Muzika patří k válčení odedávna, dodává muzikolog a uvádí příklady bubeníků, dudáků a jim podobným, jejichž úkolem bylo pozvednout bojovou morálku.
„Muzikou si ostatně dodávají odvahu i iráčtí mulláhové,“ zjistil Pieslak. „Jednou se stalo, že si Američané v přestřelce pouštěli hit Welcome to the Jungle od Guns N’ Roses. Iráčtí mulláhové se jej pokoušeli umlčet arabskou muzikou a skandováním hesla Allah akbar.“
***
Heavy metal se zvukově velmi podobá intenzivní střelbě. Proto vojáky dokonale nabudí.
