Churchillův výrok, že demokracie je nejhorším politickým systémem kromě všech ostatních, co byly vyzkoušeny, nabyl minulý víkend v Česku konkrétních obrysů. Pohled na oranžovou mapu by byl k neuvěření, kdybychom i z jiných oborů nevěděli, že pokud se nenabízí nic podstatného, vyhraje ten, kdo nabídne změnu tváří.
Vezměme si televizní pořady. Životnost formátů typu Big Brother nebo SuperStar je zhruba dvě sezony, pak jejich oblíbenost strmě klesá. Stejné je to s reklamami - můžete je nasadit maximálně na šest měsíců, pak musíte natočit novou. Nejde o obsah, ten lidé už v záplavě vlastních starostí nehodnotí. Jde o formu.
Vítězství politického doktora Ratha ve Středočeském kraji není založeno na tom, že by lidé nechtěli platit třicet korun za návštěvu u lékaře. Chtějí vidět něco nového. Měli bychom se připravit na to, že tím novým může být příště klidně Jiří Paroubek v roli prezidenta. Změna je život.
ODS by proto měla být ráda, že krajské volby dopadly takhle.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Změna politické reprezentace je založená na stejném principu jako onen starý vtip, jak si pan Kohn v Praze zajde na úřad a zažádá si o vystěhovalecký pas do Izraele. Dostane ho, vystěhuje se, žije v Izraeli půl roku a pak si zažádá o vystěhovalecký pas do Československa. Vrátí se zpátky, žije v Praze a za půl roku si zase zažádá o vystěhování. Úředník si prohlíží žádost a říká - tak pane Kohn, žil jste tady, nelíbilo se vám tu, tak jste se vystěhoval do Izraele, tam se vám taky nelíbilo, vrátil jste se sem, a zase se vám tu nelíbí a chcete znovu do Izraele? Nechcete si spíš rozmyslet, co vlastně chcete?
Víte, odpoví pan Kohn, ono to stojí za houby tady jako tam, ale ta cesta - ta cesta vždycky dá člověku naději.
Má zkrátka takový pocit
Základem výsledků všech voleb je jakási obecná nálada, která zavládne. Moje pětadvacetiletá přítelkyně, která se samozřejmě k volbám vůbec neobtěžovala, noviny nečte, na zprávy v televizi se nedívá a politiku nesleduje, mi sdělila, že ji výsledek voleb nepřekvapil. To, co ODS dělá, je prý hrozné, všude že vládne korupce v takovém rozsahu, že by si to předtím žádná vláda nedovolila. Kdybych po ní chtěl, aby uvedla nějaké konkrétní příklady, žádné neuvede. Pochybuju, že by dokázala i vyjmenovat víc než dva ministry v současné vládě. A jsem si jistý, že by ani nevěděla, kdo byl premiér nějaké té vlády „předtím“. Má ale prostě takový pocit - pocit utvářený z útržků toho, co zaslechne od známých a od rodičů, co letmo zahlédne na titulních stránkách novin na stánku, co si přečte na internetu. Avětšina voličů má o politice a činnosti vlády přehled zhruba na podobné úrovni.
Stát jako firma
Politici jsou v nezáviděníhodné situaci. Představte si, že pracujete ve firmě, kde se ředitel každé čtyři roky volí. To by bylo prima, že, protože by si musel dávat pozor na to, jak se chová k vám a ostatním zaměstnancům. Nemohl by si kvůli zisku dovolit jen tak někoho vyhodit a jiným nařídit, aby pracovali víc. Musel by si dávat zatracený pozor, aby se všemi dobře vycházel a byl v době nadcházejících voleb oblíbený. Vlastně by tím poslední dva roky svého období trávil většinu času, pořád chodil s někým na obědy, pořádal opulentní firemní večírky, rozdával dárky k Vánocům a narozeninám, počítačovým technikům by koupil nové počítače, recepčním televizi, aby se na ni mohly během práce dívat, manažerům zas nová auta. To zní jako dobrá firma, kde se nechat zaměstnat. A teď si představte, že jste akcionáři té firmy. Investovali jste do ní své peníze a čekáte, že se její činnost bude zlepšovat a vaše zisky porostou. A teď, místo aby váš najatý ředitel zefektivnil výrobu a zvyšoval váš zisk, místo aby se soustředil na vývoj nových produktů a vyházel nadbytečné zaměstnance a nahradil je jinými, co pracují lépe za menší plat, on místo toho každému něco přidává. Tady zvedne prémie, pro holky na recepci vyhazuje peníze za zbytečnou televizi, místo výplaty vašich dividend nakoupí radši zaměstnancům nová auta, aby byli spokojenější. To zní jako špatná firma, pokud do ní chcete investovat.
Změna pro změnu
Náš stát - to je přesně taková firma. My, co platíme vyšší daně, ji vidíme jako investici, která nám má za ty peníze něco přinášet. Lidé, kteří platí malé daně, se na ni naopak koukají jako na něco, co je třeba hlavně omezit v právu připravit je o něco z toho mála, co ještě dostávají. V tuto chvíli boduje doktor Rath se stetoskopem na billboardu a sloganem „Zdravotnictví zadarmo“. Vítězství sociální demokracie v těchto volbách pak není vítězstvím nějaké ideje nebo politického programu - vůbec jsem si nevšiml, že by socialisté něco podobného nabízeli. Je prostě změnou, aby byla nějaká změna. Občanská demokratická strana by měla být ráda, že krajské volby tahle dopadly. Socialističtí hejtmani si za dva roky vytvoří vlastní klientelistické linky, stavební zakázky půjdou - jako co svět světem stál - do spřízněných firem, na úřadech dostanou místa známí a rodinní příslušníci, budou se uzavírat obchody, proběhnou zvláštní veřejné zakázky, podezřelé privatizace nemovitostí a nebývale výhodné prodeje pozemků. A za dva roky před parlamentními volbami mi přítelkyně - už sedmadvacetiletá a právě se navrátivší z návštěvy kamarádky žijící v nějakém zapadákově - oznámí, že takovou korupci, jako si dovolují socialisté, by si žádná vláda předtím nedovolila. Nic podstatného se nezmění. A zas tu bude jakási obecná nálada...
O autorovi| JAKUB HORÁK, producent
