Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Volební systémy v ČR potřebují změnu

Česko

DISKUSE

Senát českého parlamentu zatím nedokázal přesvědčit voliče o nezbytnosti vlastní existence a nezdá se, že by k tomu měl úspěšně nakročeno. V posledních týdnech jsme byli svědky afér několika senátorů, které vrhají na personální kvality členů horní komory špatné světlo. Senát tak ještě více diskreditují.

Kde se berou hříšníci

Vlekoucí se trable Jiřího Čunka asi není zapotřebí připomínat. Potíže bývalého vsetínského starosty způsobené neuvážlivými výroky hraničícími s rasismem a kličkováním korupční aférou by dnes již mohly posloužit jako scénář k telenovele.

V rasistických výrocích Čunkovi sekunduje i Liana Janáčková. Tu jako představitelku senátního výboru pro lidská práva zaskočilo zveřejnění zvukové nahrávky dokumentující velmi ostrá slova na adresu Romů ze strany paní senátorky.

Další hříšník ze senátních lavic, Jiří Žák, byl krajským soudem uznán vinným z toho, že neoprávněně vyplácel vlastní ženě část mzdy určené asistentce.

Poslední přešlap má na svědomí Jana Juřenčáková. Ačkoliv byla v osmdesátých letech členkou KSČ, nechápe tento historický omyl jako překážku k tomu, aby vykonávala funkci předsedkyně senátní komise pro krajany. Jiný názor však mají právě krajané. Řada z nich byla minulým režimem pronásledována, a proto byli zaskočeni, když na jejich švýcarskou sešlost dorazila za senátní delegaci právě bývalá komunistka.

Výběr problémových osobností je dílem sledu dvou okolností - nepopularity horní komory, která se projevuje nízkou volební účastí, a využití dvoukolového většinového volebního systému. Jak jsme se přesvědčili v tomto roce, ke zvolení postačuje při účasti desetiny oprávněných voličů pár tisícovek hlasů. Zatím rekordně nejnižší podporu potřeboval ke zvolení chomutovský senátor Václav Homolka, kterého podpořilo 5373 voličů.

V zástupu zájemců o senátorské lavice pravidelně stojí řada mediálně známých „osobností“ a jedinců, kteří jsou spíše občanskými aktivisty než politiky. Na vzestupu jsou ovšem představitelé obcí a krajů. Jejich přínosem je znalost nedostatků našeho zákonodárství, které znepříjemňují život obcím i jejich občanům. Jak se ale ukazuje, ne vždy dokáže komunální úroveň vyprodukovat morálně bezúhonného, neproblémového a kultivovaného politika.

Občané vděční za vybudovanou kanalizaci, upravený park, postup sportovního klubu podporovaného městem do první ligy a zkultivovanou podobu panelákových sídlišť jsou ochotni obecním radním či zastupitelům leccos odpustit. Takové prostředí je živnou půdou pro klientelismus, jehož přítomnost na mnohých český radnicích je ostatně veřejným tajemstvím.

Dalším rozšířeným neduhem, který komunální politici využívají k zisku voličských hlasů, je strategie distancování se od stranictví a ideologií. V obcích se úzký příklon k politické straně a ideologiím příliš nenosí. Tento specifický druh nepolitické politiky posléze využívají i kandidáti v senátních volbách. Janáčková a Juřenčáková pronikly do Senátu jako bezpartijní. Čunek se coby člen KDU-ČSL nikdy neoháněl stranickým programem, ale spíše se stylizoval do role muže, který hasí to, co voliče pálí.

Výhody převažují

K vyřešení problémů horní komory by mohla přispět změna volebního systému, a to jak pro Senát, tak i Poslaneckou sněmovnu. Horní komoře lze doporučit využití proporčního volebního systému s volebními obvody kopírujícími hranice krajů. Tím, že hlasování probíhá pouze v jednom kole, pomůžeme zvýšit volební účast. Při vytvoření kandidátních listin se navíc za kvality kandidátů do jisté míry zaručí politické strany. Zvolení do Senátu bude mnohem obtížnější pro populisty a nezávislé. Komunálním politikům již nebude stačit, aby se opřeli pouze o podporu voličů z vlastní obce.

Současně dolní komoře prospěje zavedení většinového volebního systému. Konkrétně se lze inspirovat ve Francii, kde voliči vybírají poslance ve dvou kolech. Do druhého kola vždy postoupí kandidáti, kteří získají tolik procent hlasů, kolik stanovuje určená hranice (ve Francii je to osmina všech platných hlasů). Zásada, kdy je výběr kandidátů pro obě komory založen na rozdílných principech, tak zůstane zachován.

Požadavek zavedení většinového volebního systému ostatně není v českém prostředí žádnou novinkou. Je totiž nadějí pro existenci akceschopných vlád a s tím spojenou vyšší odpovědností za plnění předvolebních slibů. Význam sněmovních voleb by omezil nebezpečí nízké volební účasti i úspěchu záškodníků politické kultury.

Změna volebního systému si v českém prostředí vyžaduje i samotnou změnu ústavního textu. Je to sice vysoká cena a obtížně proveditelný krok. Výhody zásahu do naší konstituce ale převažují. Jen tak se totiž můžeme zbavit v Senátu politiků obecního formátu a pochybných kvalit i volebních patů, spoléhání na přeběhlíky a nesplněných volebních slibů ve sněmovně.

O autorovi| Marek Numerato, student politologie

Autor: