Výsledky obecních voleb jsou pro strany vzkazem, aby nezanedbávaly svou lokální pověst
Stalo se očekávané - ODS nepotvrdila famózní výsledek z roku 2006 a poprvé se v komunálních volbách nechala porazit sociální demokracií. Jak z hlediska počtu hlasů, tak mandátů dopadla ODS od svého vzniku dosud nejhůř, ovšem zase ne tak špatně. Z parlamentních stran je v počtu mandátů nejsilnější a vzhledem k tomu, že v minulých volbách neměla na pravici výraznějšího soupeře, není to výsledek špatný. Potvrdila také, že na pravici zůstala lídrem. TOP 09 přesto, že bude zřejmě mít pražského primátora, do role hlavního pólu české politiky zatím (?) nedorostla.
Kdo uspěl, kdo vyhořel Sociální demokracie může být spokojena. Podařilo se jí zlomit prokletí nízkých komunálních zisků. Jako jediná z parlamentních stran si polepšila. Navíc se pravděpodobně usadí jako hlavní strana ve vedení výrazně většího počtu obcí a měst než dosud, což jí konečně dá silný komunální základ. V důsledku i dva roky starého krajského úspěchu tak ve straně vzniknou silnější politické struktury, které nebudou své postavení odvozovat pouze z centra. ČSSD by se tak měla stát stabilnější strukturou.
Věci veřejné vyhořely. Ale nepomůže jim ideová konference, posun doleva, doprava, do středu. V komunálních volbách postavili málo kandidátů - oproti ODS či komunistům čtvrtinu. Navíc to byli kandidáti, kteří nepřesvědčili své okolí. U dalších stran bylo možné pozorovat, že voliči rozlišují mezi schopným a méně schopným, známým a neznámým. Ačkoli, zdá se, u VV funguje značka, tedy že voliči vnímají tuto stranu skrze její celostátní politiku, na úspěch v obecních volbách to stačit nemůže, navíc když k tomu přidá rozpaky z vládní úrovně. Ale znovu - nemylme se. I kdyby John pochytal před volbami tisíc korupčníků, k výbornému výsledku v obcích by to straně nepomohlo.
Jak pro VV, tak pro TOP 09 by měly být tyto volby varováním. Ne ve smyslu korekce vládní politiky, ale ve smyslu péče o stranu. V polistopadové politice dlouhodobě neuspěla žádná strana, která by neměla pevné komunální zakotvení. Týkalo se to OH, ODA, Unie svobody i zelených. Úspěch na parlamentní úrovni nedokázaly tyto strany podpořit ve městech a obcích a při silnějším poryvu zmizely ze scény. Těžko jednoduše vysvětlit, čím to je. Zdá se, že úspěch v komunálu ukazuje (ale ne způsobuje), jak moc je ta která strana součástí společnosti a do jaké míry je pouze intelektuálním či marketingovým projektem centra.
Patrný je pokračující komunální rozklad KSČM. Strana volby od voleb ztrácí své kdysi dominantní postavení. Jistě, v těchto volbách ztratila i ODS, u té ale nejde o setrvalou tendenci. Zatímco v roce 1990 měla KSČM skoro 10 000 zastupitelů, po letošních volbách jich má pouze 3000. Nechytá vítr doby - vždyť kdy jindy je příležitost pro protestní stranu založenou na obhajobě sociálních jistot než ve chvíli, kdy velké sociální skupiny o tyto jistoty přicházejí? To, co ze strany kdysi učinilo hegemona, totiž velká vůle k moci a schopnost nastolovat témata, jí zcela chybí. Problém přitom není v absenci mladých. Při pohledu na její kandidátky jich vidíme spoustu - téměř 2700 jich bylo mladších 40 let. Jenom tito mladí zřejmě nejsou tak silnými názorovými místními lídry jako jejich předchůdci.
Zprávy o zmrtvýchvstání lidovců jsou pouze důsledkem špatného čtení čísel. Strana dopadla špatně již v roce 2006 a její letošní výsledek je ještě horší. Přišla téměř o další procento hlasů a bezmála o dvě procenta mandátů. Kde jsou doby, kdy se Josef Lux mohl v roce 1994 dohadovat s Václavem Klausem, kdo že vyhrál volby? KDU-ČSL tehdy měla z parlamentních stran nejvyšší počet mandátů. Letos ji předběhla nejenom ODS, ale i ČSSD, strana ztratila dalších 1300 mandátů, v porovnání s rokem 1990 jí schází přes 4000 zastupitelů.
Jakkoli jsou obě posledně zmiňované strany světonázorově rozdílné, jejich komunální historie ukazuje na řadu podobných rysů. Obě byly pevně zakořeněny ve společnosti. Odvolávat se při analýze jejich místních úspěchů pouze na dědictví Národní fronty není na místě. V ní totiž byla i strana (národně)socialistická - a ta se ze společnosti i politiky vypařila hned na začátku devadesátých let. Jak KSČM, tak KDU-ČSL byly výrazem štěpení společnosti, reprezentovaly jasně definované skupiny voličů. Částečně to pořád ještě platí, jen ty skupiny jsou stále menší a ani jedna strana na to nedokáže reagovat.
Výsledky komunálních voleb nejsou signálem pro vládní úroveň. Sčítáme v nich nesčitatelné. ODS jasně ukázala, že v některých obcích umí obhájit svou dominanci a jinde ji zcela ztratí. Ani jedno, ani druhé není prvoplánově důsledkem Nečasovy vlády. Spíš jsou komunální volby vzkazem dovnitř jednotlivých stran, aby lépe pečovaly o svou lokální pověst. Není rozhodující, ale ve výsledku skládá obraz strany a pomáhá jí generovat nové a věrohodné lídry i pro úroveň celostátní.
Zdá se, že úspěch v komunálu ukazuje (ale ne způsobuje), jak moc je ta která strana součástí společnosti a do jaké míry je pouze intelektuálním či marketingovým projektem centra
O autorovi| STANISLAV BALÍK vedoucí katedry politologie FSS MU e-mail: balik@fss.muni.cz
