Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Volební žvanírna

Česko

KOMENTÁŘ

Schůze poslanců den před volbami je součástí kampaně. A ranou věrohodnosti sněmovny

Těžko říct, čím jsme si zasloužili takovou sněmovnu. Zastupitelský sbor je prý obrazem společnosti, kterou reprezentuje. Ale že bychom na tom byli skutečně tak špatně? Posledních pár dní dožívá sněmovna, která zbořila snad poslední tabu a nepsaná pravidla politické kultury, která dosud odolávala dekonstruktivistickému šílení.

V jejím čele stál muž zvolený jako z nouze ctnost na pár týdnů, který přestože nevzbuzoval sebemenší respekt, a to ani uvnitř vlastní strany, vydržel v křesle téměř čtyři roky. Od začátku hráli prim přeběhlíci, postupem času na obou stranách spektra. V prezidentské volbě byla prolomena důležitá zásada, že o personáliích se hlasuje zásadně tajně. V polovině evropského předsednictví byla shozena vláda, aniž by byla připravena jakákoli varianta dalšího postupu. V platnost vstoupila řada dalších nesmyslných zákonů, jež nemají daleko k tomu, aby tvrdily, že voda teče do kopce.

Ale přece jenom – čeho je moc, toho je příliš. Sněmovna chce zasedat a rozhodovat o zásadních otázkách pouhý den před volbami. Ano, jde o logické završení celého čtyřletého vývoje, přesto to znovu překvapuje.

Poučení politici Podle práva je všechno v pořádku. Mandát staré sněmovně zaniká dokonce až pár dní po volbách. Ale nesluší se (kdo ale dnes na taková slova jako „nesluší se“ hraje?), aby zásadní rozhodnutí padala pár hodin před otevřením volebních místností, pokud k tomu není výjimečně silný důvod. Kdyby se projednávala nezbytná opatření, bez nichž by se zastavila náprava povodňových katastrof, neřekne nikdo ani půl slova. V čem je ale naléhavá změna způsobu volby prezidenta tak, že nepočká na novou sněmovnu? Skutečně si politický systém zaslouží, aby se o zásadních, nikoli kosmetických, otázkách změn jeho parametrů rozhodovalo takto výjimečným způsobem? Přehlasovat se má také prezidentské veto zákona o zvýšeném podílu biosložek v benzinu a naftě. Zde o naléhavosti mohou mluvit maximálně zemědělci, kteří zariskovali a osázeli více plochy řepkou v naději, že zákon projde. Teď naříkají, protože se může ukázat pokřivenost celého trhu, který stojí především na státních zásazích, státem garantovaném odběru, evropských produkčních kvótách. Zemědělská lobby je asi hodně silná, když se jí podařilo prosadit jednání o takové normě den před volbami.

K dokonalosti bylo dovedeno to, co před čtyřmi roky těsně nevyšlo. Kdo si vzpomene, že tehdejší Paroubkova vláda pár hodin před volbami protlačila zásadní zákon o neziskových nemocnicích? Neměli to ale dobře spočítané, prezident jej vetoval a stará sněmovna už nestihla znovu schválit. Pak že se naši politici neumí poučit.

Tak, jako má být sněmovna zdrženlivá ne den, ale pár měsíců před novým rozdáním karet, mají být zdrženlivé i ostatní složky politického systému. Končící ministři nemají na odchodu rozdávat mimořádné odměny svým blízkým spolupracovníkům. Ministr po demisi vlády nemá podepisovat velkou státní zakázku na nákup pandurů. Ministr vlády v demisi či před získáním důvěry nemá odvolávat ředitele odborů ministerstev či šéfy státních ústavů.

Ale chtějte to po reprezentantech společnosti, která nectí ani pravidla psaná. Po reprezentantech, kteří nedokážou dodržet ani manželský slib věrnosti.

Popravdě řečeno ale celá schůze má jediný smysl a účel – na poslední chvíli přitáhnout pozornost médií a veřejnosti, dosáhnout toho, aby se poslední předvolební den v televizních a rozhlasových zprávách a v den voleb na předních stránkách novin objevili zapálení svatí bojovníci za české zemědělce či za pofiderní práva občanů na více demokracie. Dovedete si představit efektivnější závěr volební kampaně? Jeden plamenný projev na podporu řepky či ochranu ovzduší bude stíhat vyčítání, kdo že nechce umožnit občanovi, kterého najednou mají všichni plná ústa, aby se ještě více podílel na správě věcí veřejných. Ten, kdo nebude chtít ani jedno, musí být ale pořádný darebák a nelida. Hrrr na něj!

Chtějí-li poslanci ještě více snížit věrohodnost svou vlastní, nemohou učinit nic lepšího. Kdyby ale šlo pouze o důvěru vůči těm dvěma stovkám z části končících poslanců, ať si dělají co chtějí. Horší je, že jde o důvěru v samotnou podstatu demokratického vládnutí. Hitlerem vysmívaná žvanírna ve vší své obludné hrůze povstává z popela Reichstagu. Ti, kdo schůzi těsně před volbami prosadili – a nebyla to celá sněmovna, ale všichni přítomní sociálnědemokratičtí poslanci, lidovci, zelení a skoro všichni komunisti –, si zahrávají s ohněm. Jejich jedinou nadějí může být, že zatím není vidět reálnou sílu, která by zhnusení občanů politikou využila k nedemokratickému převratu.

Ale i bez toho není veselo. Distance od základní demokratické instituce – parlamentu – se přelévá v distanci od státu jako takového. Občané jej po právu (?) nepovažují za svůj vlastní. Těžko pak od nich chtít oběti, solidaritu, loajalitu. Ale právě na tom musí stát jakékoli životaschopné společenství.

***

Zemědělská lobby je asi hodně silná, když se jí podařilo prosadit jednání o takové normě den před volbami

O autorovi| STANISLAV BALÍK, vedoucí Katedry politologie FSS MU e-mail: balik@fss.muni.cz

Autor: