Operní pěvec Robert Šicho byl odsouzen za pokus o vraždu svého kolegy. Na osm let, proti čemuž se obratem odvolal. Údajně dotyčného kamsi vylákal, pak předstíral poruchu na autě a jal se nenáviděného konkurenta škrtit. U soudu vypovídal kdekdo, a tak celá kauza vyhlíží podivně, přinejmenším i proto, že Šicho je drobnější a malé postavy, zatímco jeho oběť je minimálně o hlavu větší. Představit si celý útok vyžaduje dost fantazie. Nicméně událost se stala hitem a vzbudila zájem lidu. V našem koloniálu také přišla na přetřes a milionová Miluška, která v něm prodává (a jedna je milion, mladá paní), pravila: „Já se ani nedivim, voni jsou zvyklí z těch představení...“ Už se také ničemu nedivím, prostě takový herec hrající Othella může klidně po příchodu domů uškrtit manželku, protože si to během večera pěkně procvičil... Houslista Josef Suk slavil osmdesáté narozeniny a byl též hostem Telefonotéky na stanici Vltava, což je pořad, kam volají posluchači. Není to žádný plebs, ale posluchači vzdělaní, milovníci vážné hudby. Tu a její interprety zbožňují s absolutní pokorou. A padají z nich tudíž skutečné perly prvorepublikové dvornosti. Jako třeba: Pane mistře Suku, vy jste opravdový mistr. Na to virtuos v hlubokých rozpacích děl: Děkuji vám. Odpověď: Nemáte zač. O kus dál: Já bych se vás chtěl zeptat, co soudíte o Bohuslavu Martinů a zda jste byl někdy v Poličce. Vzrušující otázka, však také Josef Suk připustil, že skladatele rád má a v Poličce byl. Inu, je to pan Mistr. Úplně podle vzoru milostivá paní, paní doktorová. Jestli by nestálo za to tyto hovory zdramatizovat.
Michal Horáček, pokud jde o jeho připravovaný muzikál Kudykam, nenechá nic náhodě. Kus ještě nespatřil světlo světa, a už nám Česká televize nabízí šestidílný cyklus s bonusem. Normální je, že se dokument točí o opusu, který již byl zvážen a shledán mimořádným. U Horáčkova díla je to zřejmě jasné předem a ve veřejnoprávní televizi to evidentně věděli, ještě než se začalo zkoušet. ČT vůbec boduje, další dokument, který připravila, nese název Landův lektvar lásky a pojednává o muzikálu Dana Landy Tajemství Zlatého draka. Prostoduchý kus nelze brát vážně, a tak se z toho televize snaží vylhat následovně: „Tento dokumentární film se nezaměřuje na hodnocení představení z hlediska umělecké kvality. Tvůrci dokumentu se snaží skrze tuto inscenaci prozkoumat proměnu jednoho z autorů divadelní hry Daniela Landy od skinheadského barda z počátku 90. let až po současnost, kdy spoluzakládá tzv. Legii Zlatého draka.“ Konečně se prý také dozvíme, zda v Landovi „dřímá krom nezměrné energie i hrozba pramenící z jeho temné minulosti, nebo už je jen hvězdička showbyznysu.“ Takže o špičkové divadelní inscenaci se dokument nenatočí (nebo jednou za uherský rok), zato Landův blábol dostane prostor, a tím pádem i publicitu. K tomu lze dodat jediné: obhajovat takovou dramaturgii jde opravdu jen výše uvedenými plky.
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
