Vyšší odborné školy mohou někomu posloužit jako náhradní varianta v případě, že se nedostane na vysokou školu, nebo mohou být dobrým základem pro další studium na VŠ. „Před dvěma roky jsem se hlásila na Fakultu sociálních věd, obor žurnalistika, v Praze, ale na školu mě nevzali. V září jsem pak úspěšně složila zkoušky na Vyšší odbornou školu publicistiky. Věděla jsem ale, že školu dostudovat nechci, a tak vedle tamějšího učiva jsem měla pořád dostatek prostoru na přípravu na VŠ na příští rok. Rok strávený na VOŠ jsem zúročila a na vysokou školu jsem se nakonec dostala,“ přibližuje častou situaci Marie Muchová. Přihlášky na „vošky“ se posílají do konce května, ale často je možné se přihlásit ještě do druhého kola během srpna.
Přínosem je hlavně praxe Studenti, kteří vyšší odbornou školu dostudují až do konce – studium trvá od 2 do 3,5 let – si však mohou být jisti, že na trhu práce o ně bude zájem. Studium na těchto školách je orientováno spíše prakticky a studenti musejí během studia projít určitou délkou praxe, která jim bude při hledání zaměstnání jen k dobru. Jako minus se může někomu jevit fakt, že se na vyšších odborných školách platí školné, které se odvíjí nejen od toho, kdo je zřizovatelem školy – veřejná, soukromá, církevní. Na veřejných VOŠ se školné pohybuje od dvanácti set do pěti tisíc korun.
Ze statistiky Ústavu pro informace ve vzdělání vyplývá, že nejvyšší počet studentů byl ve školním roce 2003/04, a to 30,6 tisíce. Následně pak až do loňského roku počet klesal a až v letošním školním roce mírně vzrostl. Nyní se na vyšších odborných školách vzdělává celkem 28,8 tisíce studentů. Největší zájem je o obory zdravotnické, ekonomické a obory z oblasti pedagogiky a sociální péče.
Reforma pozdě, ale přece „V současné době je zapsáno v rejstříku škol a školských zařízení celkem 180 vyšších odborných škol. Ve školním roce 2007/2008 vzniklo šest nových,“ informuje Helena Müllerová z ministerstva školství. Pozice vyšších odborných škol je v Česku nejasná a lidé často nevědí, zda je zařadit mezi střední odborné školy, nebo školy vysoké.
„V současnosti připravujeme reformu vysokého školství a ta by měla pomoci vyjasnit postavení vyšších odborných škol a legislativně upravit i celý jejich systém. V současném zákoně o vysokých školách se o nich totiž vůbec nemluví,“ potvrzuje David Václavík z týmu připravujícího reformu. Podle jeho slov došlo počátkem 90. let k neregulovanému vzniku desítek těchto škol, a tak mezi nimi došlo logicky k velkým kvalitativním rozdílům. „Vyšší odborné školy nyní čelí kvůli demografickému poklesu úbytku zájemců, a bojují tak o každého studenta. Tento druh studia je ale užitečný a má zde svoje místo,“ dodává David Václavík.
Achillovou patou vyšších odborných škol je především to, že jejich absolvent nezíská bakalářský titul, jakého dosáhne jeho kolega za stejnou dobu na vysoké škole, ale obdrží pouze titul DiS. – diplomovaný specialista. Získat bakalářský titul je možné pouze v případě, že škola spolupracuje s některou školou vysokou, která titul absolventům VOŠ udělí.
„Podle našich poznatků patří absolventi VOŠ v současné době k nejúspěšnějším na trhu práce,“ sděluje ředitel Vyšší odborné školy sociálně právní v Praze Milan Johanis. Jeho škola se zatím s nedostatkem zájemců nepotýká a poptávka je vyšší než současná celková kapacita. „Pro příští rok přijímáme 120 studentů do denního studia a 40 do dálkového. Očekáváme, že tyto počty bez problémů naplníme,“ odhaduje Johanis.
