Psal se červen roku 1994. V nesnesitelně horké počítačové učebně domu dětí a mládeže se kolem posledních výkřiků techniky (PC s procesorem 486) kupí nadšení mladí fandové výpočetní techniky. Právě probíhá poslední hodina odpoledního kroužku informatiky, která je věnována virům a ochraně před nimi.
Vrcholem celé hodiny je sestavení přesného příkazu v MS-DOS, který spustí antivirový program a nechá jej otestovat vloženou disketu v mechanice A:. To je totiž nejčastější způsob, jakým se v té době mezi počítači přenášela infekce.
Jak plynul čas, tento způsob výměny dat upadl v zapomnění, což se projevovalo tak, že jste si občas mohli přečíst blog nějakého zoufalého počítačového nadšence, jemuž úředníci v bance nutili certifikát na disketě, kterou jeho supermoderní počítač nezvládá přečíst.
To je samo o sobě dalším námětem k přemýšlení. Když vyhrabete ze země několik tisíc let staré destičky s klínovým písmem, pak je otázka přečtení pouze znalostí kódu. Co ale dělat, když na dně šuplíku najdete balíček disket, u kterých zrovna není uschována patřičná mechanika?
Ale zpět k tématu: jak šel čas, viry se začaly stěhovat z disket do mailů, infikovaných spořičů obrazovky nebo nejnověji na Facebook. Ale jak ukazují bezpečnostní analýzy loňského roku, každá pátá až desátá nákaza se rozšíří prostřednictvím USB disku. Stačí šikovně napsaný autorun. inf, který začne provádět příkazy hned po připojení disku, a neštěstí je rázem na světě.
Takže pokud onen dům dětí a mládeže ještě stojí a stále se v něm provozují počítačové kurzy, určitě se v něm mladí adepti učí, jak vypnout automatické spouštění externích disků a jak je prověřit antivirovým programem. Příkazový řádek nahradilo Aero, ale jinak se nic nezměnilo. Opatrnosti není nazbyt v žádné době.
O autorovi| Ondřej Pohl, vedoucí sekce Svět techniky Lidovky.cz
