Jeho život na svobodě skončil 22. května 1985, měsíc po 16. narozeninách. Ten den si pro něj přišla policie. Ven se podíval až v roce 2004, bylo mu 35 let. Za tři vraždy, dva vražedné pokusy a několik dalších trestných činů si odpykal 9 let za mřížemi a dalších deset v ústavní léčbě. Procházka růžovým sadem to nebyla.
Straka zažil násilí od bachařů
K Jiřímu Strakovi se nejen spoluvězni, ale i bachaři chovali jako k někomu, kdo si nezaslouží žít. I jeho matka mu raději přála smrt. „Bylo by to pro něj i vysvobození, protože to, čím si prošel za těch 20 let, nebyla žádná procházka růžovým sadem. A možná by to bylo lepší i pro veřejnost, aby se s tím líp vyrovnala, že byl odsouzenej smrt za smrt,“ řekla v pořadu Reportéři ČT v roce 2005, krátce po synově propuštění.
Bylo mu 16 a putoval do věznice ve Valdicích, která má v Česku a měla i v Československu nejpřísnější režim. Výkon trestu si tam odpykávají pachatelé těch nejhorších činů. Mladistvý pachatel odsouzený za sexuální vraždy se v místní hierarchii octil na samém dně. Napadli ho spoluvězni, ale také bachaři.
„Jednou si mě bachaři vzali do parády a mlátili mě, jeden bachař mi řekl: žiješ, ale souložit už nebudeš. Nakopal mě do přirození tak, že jsem měl bolesti a utvrdilo to moje rozhodnutí podstoupit kastraci,“ vylíčil po propuštění trojnásobný vrah. Datum tohoto zážitku si nechal vytetovat na paži. A postupně přibyly další milníky. „24. 6. (1987) mi rozkopali přirození, 14. července (1987) mě málem oběsili a 19. 1. (1989) den kastrace. Jsou to takový data, který ovlivnily můj život,“ vypočítal.
Podstoupit operativní kastraci pro něj pak už byla snadná volba, šlo vlastně už jen o ošetření. Se zákrokem souhlasil i proto, že věděl, že se bez něj ven nedostane „ani omylem“.
Vězeňská služba jeho tvrzení nikdy oficiálně nepotvrdila a ani nevyvrátila. Za pochybení ve službě nebyl nikdy nikdo trestán.
Smrt za smrt?
Na sebevraždu ve vězení myslel často. Hlavně proto, že cítil tlak od ostatních. „Byl jsem tlačenej k tomu, abych spáchal sebevraždu, abych to nevydržel, tak to mi dalo takovou sílu – já vám tu radost neudělám. Vy na to čekáte a já to nechci udělat. Jestli to chcete, tak to udělejte vy,“ vylíčil v jediném rozhovoru od svého propuštění.
Smrt si přál i kvůli rodičům. Jezdili za ním, trpěli jeho vinou a zároveň se o něj báli. „Tak by si prostě pobrečeli, zapálili si svíčku a nemuseli to prožívat každej den,“ zamyslel se nad jejich situací. Zejména matka nesla synovy zločiny těžce. „Já jsem nic neudělala, já se snažím žít slušně, jako každej druhej člověk, ale já na sebe beru vinu za to, že jsem to dítě přivedla na svět,“ svěřila se v reportáži po synově propuštění.
Straka pocházel ze slušné rodiny
Po zadržení a obvinění syna v roce 1985 byla v šoku. V rodině měli dobré vztahy, navzdory několika výchovným problémům, které se u chlapce vyskytly už ve školním věku, měl s rodiči blízké pouto.
Když se ukázalo, co má na svědomí, pro rodiče to byla velká rána. „Matka byla zdrcená, že nádherný prsten, který od chlapce dostala k narozeninám, její syn odcizil právě té zavražděné lékařce,“ uvedla v roce 2016 v rozhovoru pro iDNES.cz soudkyně Jaroslava Maternová, která si Strakův případ dobře pamatovala celý život.
Myšlenky na pomstu
Na svobodu byl Jiří Straka propuštěn o Vánocích 2004, přestěhoval se k rodičům do Velkých Losin. Svou vinu, ale také postavení ve společnosti vnímal realisticky. „Ono žít s tím taky není snadný a ze dne na den si to uvědomovat, dostávat od společnosti najevo, co si o mně myslí, co pro ni jsem, že jsem jenom odpad…“ uvažoval nahlas tváří v tvář mladému muži, kterému zavraždil matku.
Jak by se cítil na jeho místě? „Chtěl bych se pomstít, chtěl bych mu to vrátit,“ řekl Straka po krátkém rozmyšlení. Muže, který přišel o matku jako čtyřletý, pronásledovaly celý život noční můry. Po setkání s jejím vrahem, kterému řekl o své bolesti a uslyšel omluvu, konečně ustaly. Touhu po pomstě už necítí.
Kde žil a žije Jiří Straka
Straka vystřídal více věznic. Po pankrácké to byly Valdice a také Horní Slavkov. Následná ústavní léčba nařízená soudem se odehrávala v Praze Bohnicích a posléze v Opavě. „Pan Straka je dostatečně poučen o rizikových faktorech, které by znovu mohly nabudit skutečnosti, které tvoří podstatu deviace. On ví, čemu se musí vyhýbat, jakým okolnostem, jaké medikamenty nesmí brát,“ uvedl po jeho propuštění jeho ošetřující lékař, psychiatr Milan Vilč.
Podle posledních zpráv žije Straka na severu Moravy, nedaleko polských hranic. Má ženu, s níž „vyženil“ i dceru, a nevlastního vnuka. Jezdí do práce, stará se o rodinu. Žije pod změněným jménem.
