Ne všechno, co o sobě politik napíše, je nutně pravda. Upřesnění. Téměř nic důležitého, co sám o sobě politik v pamětech napíše, je pravda. A málokdy se čtenář nedozví nic nového. Čtyři roky staré memoáry Hillary Clintonové Living History jsou toho živoucím důkazem. Necelých šest set stránek sepsaných třemi „ghostwritery“ vytvořilo portrét senátorky a prezidentské kandidátky, který má s realitou asi tolik společného jako dokonalé tváře modelek na prvních stranách módních časopisů. Jestli tyto Hillaryiny paměti o něčem vypovídají, pak o tom, jak se vidí ona sama. „A nejsmutnější na tom je, že ona je ve skutečnosti lepší než její kniha. Je mnohem zajímavější," prohlásil Carl Bernstein, když v Americe propagoval svou vlastní, neautorizovanou verzi pamětí Clintonové s názvem A Woman in Charge: The Life of Hillary Clinton.
Bernstein se zařadil do dlouhého zástupu autorů, kteří o ženě, jež má velmi reálné šance stát se příští americkou prezidentkou, popsali stovky stránek. A Woman in Charge má 640 stran a autor jí údajně zasvětil osm let života. Během nich mluvil s více než dvěma stovkami přátel, známých, kolegů i kritiků Clintonové a výsledkem je něco, co sám označuje za „nejlepší dosažitelnou verzi pravdy“. Bernstein napsal knihu, kterou Hillary určitě nebude na předvolebních mítincích rozdávat příznivcům a podepisovat. Ale zároveň má nesmírně daleko k „hillarybijeckému“ braku, jehož obsah by se dal seškrtat do autorovy výchozí premisy: Hillary Clintonová je nebezpečná, moci chtivá bestie s krajně levicovými spády. Bernstein se nijak netají svými sympatiemi ke Clintonové, ale odmítá patolízalsky opakovat to, co o sobě sama tvrdí. Naopak, na několika místech ji usvědčuje ze lži nebo přinejmenším „selektivního uplatňování pravdy“.
Dávno omleté historky?
Nejlepším doporučením Bernsteinovy knihy mohlo být už napětí, s jakým její vydání očekával štáb Hillary Clintonové. Senátorka totiž dobře věděla, s kým z jejího okolí novinář mluvil a k jakým materiálům se dostal. Přesto (nebo právě proto) se její štáb od začátku pokoušel vyvolat zdání, že Bernstein nepřišel s ničím novým. Nejprve Hillaryini mluvčí vzkázali, že Bernstein pouze „vyvařil“ dávno omleté historky, a jeden z nich dodal: „Bylo by možné mě citovat, jak zívám?“
Jenže do nudy má A Woman in Charge daleko a navíc, novou knihu od držitele Pulitzerovy ceny nesmetete ze stolu tak snadno. Bernstein prostě není žádný třetiřadý pisálek, který chrlí spisky jako na běžícím pásu - naposledy psal o americké politice před třiceti lety, kdy společně s Bobem Woodwardem vydali The Final Days (Poslední dny) o dramatických závěrečných měsících vlády Richarda Nixona, k jehož pádu svými reportážemi přispěli. Psát od té doby Bernstein nezapomněl. A totéž platí o snaze jít pod povrch věcí, k lidem, kteří mají klíčové informace a jsou ochotni se o ně podělit. Bernsteinovým novým „Deepthroatem“, tedy hlavním „informátorem“, byla tentokrát Betsey Wrightová, někdejší šéfka štábu guvernéra Arkansasu Billa Clintona. Podrobnosti z dětství a mládí Hillary, které v mnoha směrech vyvracejí její vlastní idealizovanou verzi, mu líčila její kdysi nejlepší kamarádka Betsy Ebelingová. A obrovskou devizou byl soukromý archiv Diane Blairové, zesnulé blízké přítelkyně a důvěrnicě Hillary, k němuž získal autor přístup.
Díky těmto zdrojům mohl vrátit do reálnější (ne-li reálné) podoby obraz Hillaryina vyretušovaného dětství v Illinois, jemuž dominoval despotický otec. Hugh Rodham vychází z prvních stránek knihy jako velice přísný, zahořklý a s vlastním životem nespokojený muž, který se vyžívá v ponižování manželky a svých tří dětí. Otec, jemuž se Hillary marně snažila zavděčit. Bernstein mimo jiné cituje Betsy Ebelingovou, která prohlašuje, že „nechápe, proč Dorothy (Hillaryina matka) od manžela neodešla“. A právě příklad vlastní matky měl podle Bernsteina na Hillary rozhodující vliv, když snášela Billovy zálety a nerozvedla se s ním ani po trapném martyriu s Monikou Lewinskou. Důležitou roli mohla sehrát i víra. Hillary je silně věřící metodistka a podle několika bývalých poradců má pocit „morální nadřazenosti“ nad hříšníkem Billem. Na rozdíl od George W. Bushe to tolik neinzeruje, ale podle Bernsteina se i ona vyznačuje přesvědčením, že se angažuje na straně pravdy a dobra.
Bernstein pečlivě mapuje celý Hillaryin život od dětství na předměstí Chicaga, přes Wellesley College a Yale University, kde se seznámila s Billem, po krátkou právnickou dráhu, práci na Nixonově Impeachmentu, přesun do Arkansasu, Billovo prezidentství, kariéru v Senátu a končí až oznámením její prezidentské kandidatury. Přes místy kritické pasáže zdůrazňující především určitou tvrdost a chlad její povahy vytváří obraz talentované, inteligentní a především kompromisům nakloněné vůdkyně se silnými morálními principy, která se vlastní kariéry vzdala z lásky k charizmatickému sukničkáři Billu Clintonovi. Přibližuje dvouleté váhání, než konečně kývla, že se za něj vdá -a zdůrazňuje dosud málo známý faktor, který její rozhodnutí ovlivnil: nesmírně sebevědomá Hillary Clintonová krátce před odjezdem do Arkansasu propadla u advokátských zkoušek. Tento fakt tajila i před svými nejbližšími přáteli 30 let a v Living History ho odbyla jednou větou.
Možná největším Bernsteinovým „objevem“ je zjištění, že se v roce 1989 chtěl Bill s Hillary rozvést, aby mohl žít s milenkou Marilyn Jo Jenkinsovou. Hillary odmítla rozvod a v soukromí to údajně komentovala slovy: „Jsou horší věci než nevěra.“
Clintonovy avantýry podle Bernsteina určovaly dynamiku jeho manželství a dávaly Hillary značný vliv. Clintonovi byli (a stále jsou) nicméně sehraný tým. Od začátků manželovy politické dráhy byla Hillary jeho poradkyní, šéfkou štábu a hlavním stratégem. Ne vždy to však byla výhra. A „s významnou výjimkou manželovy libidózní nezodpovědnosti lze všechny nejznámější strategické i taktické chyby Clintonova prezidentství...připsat Hillary,“ domnívá se Bernstein.
Bernsteinovým závěrem přesto je, že „Hillary je nejkvalifikovanější kandidátka“ na prezidenta Spojených států. Podle něj se umí poučit z chyb - i když sám připouští, že prakticky stejné chyby opakovala v Arkansasu a potom ve Washingtonu. Bývala sice puntičkářská, neústupná, měla sklony k utajování, byla přecitlivělá, elitářská a místy trpěla fanatickým přesvědčením o vlastní pravdě, ale působení v Senátu ji podle Bernsteina obrousilo, naučilo ji dělat kompromisy. Za léta válek s „pravicovým spiknutím“ a dotěrnými novináři si ale kolem sebe vytvořila ochrannou ulitu - a obraz, který promítá navenek, není podle Bernsteina skutečná Hillary Clintonová. Chce-li se stát prezidentkou, uzavírá Bernstein, musí se Hillary téhle „nepravdivosti“ zbavit. Zároveň se ale nijak netají tím, že on sám nebude mít problém pro za rok ni hlasovat.
***
NAUČNÁ LITERATURA KNIHA TÝDNE
A Woman In Charge Carl Bernstein Vydalo nakladatelství Knopf, New York 2007. 640 stran.
