„Moderní státní převrat, jakkoli to zní cynicky, má být proveden rychle a šikovně a pokud možno klidně, nejlépe bez krveprolití,“ píše polský politolog Marek Bankowicz v knize Státní převrat. Přestože u nás byl tento scénář v únoru 1948 naplněn ukázkově, teoretická literatura o převratech v češtině téměř neexistuje.
Mezeru vyplňuje Bankowiczova útlá práce plná nejrůznějších typologií, které se snaží fenomén státního převratu uchopit a odlišit od revoluce, rebelie, guerilly či občanské války. Zlatá doba státních převratů je již zřejmě za námi, protože stoupá podíl demokratických zemí, které jsou k převratům méně náchylné, a roste komplexita informační infrastruktury, kterou je již skoro nemožné v rámci jednoho státu rychle ovládnout. Přesto se současné vlády 13 zemí světa dostaly k moci právě převratem. Není jistě bez zajímavosti, že 11 jich je v Africe a sedm v její frankofonní části. Nejdéle vládnoucím pučistou je Muammar Kaddáfí, který se státu násilně zmocnil již v roce 1969.
Marek Bankowicz: Státní převrat.
Dokořán, Praha 2010, 118 stran.
